Chvalte Boha za milosrdenství, jež pro lidi koná!

Milý Bože, říkáváme: “Buď vůle tvá,” ale stejně víc spoléháme na vlastní síly a schopnosti, jak jinak taky. Mrzuté je, když naše možnosti nestačí nebo selžou, to na nás pak číhá smutek a beznaděj.

Máme radost z toho, co se daří, ale je dost i toho, co se nám v uplynulých dnech zrovna moc nepovedlo, a nepochybně zkazíme i ledacos z toho, co máme před sebou. Pomoz, ať se nepoddáváme chmurám a jednáme co nejlíp, a ať se nám daří, nebo ne, buď vůle tvá.

Děkujeme za dar vnitřní svobody, kterou nám ve víře dáváš. Buď s námi – o to tě společně prosíme: Pane smiluj se, amen.

Rozhovor Ježíše s jakousi ženou měl proběhnout v časech, které první čtenáři Janova evangelia už nepamatovali, a v zemi, kde asi nikdy nebyli (v tom jsme na tom podobně jako oni). Ježíš prochází tranzitním územím, které Židé neměli rádi, zastaví se v poledne u studny a požádá jakousi ženu o vodu. Cizí ženu neměl co oslovovat, a i kdyby, jako Žid se s ní vůbec neměl bavit. Jenomže když jde o víru a o čřlověka, tradičním zvyklostem a společenským konvencím Ježíš moc velkou váhu nepřičítá.

O něco tu ženu požádal (což je nezvyklé, takhle to v evangeliích nebývá, ale brzy se role otočí a dárcem se stane on). Chtěl po ní vodu, ale taky jí řekl, že kdyby věděla, co nabízí Bůh, a kdyby tušila, s kým mluví, požádala by o vodu ona jeho. O živou vodu. Následuje rozhovor, ve kterém takříkajíc jeden mluví o voze a druhý o koze. Ta paní myšlen­kově vězí ve svém ohraničeném světě (tak to ovšem máme všichni) a myslí zcela prakticky: „Tak napřed chceš pít a pak mi sám nabízíš vodu, ale když ani nemáš, čím bys ji nabral, jak to chceš udělat?“ Vůbec ji nenapadlo, že by mohl mluvit o něčem, co její horizont každodenních starostí přesahuje, a voda že je tu symbolem něčeho, co jí Bůh nabízí. Ale dodala hned cosi o tradicích a o víře, k nimž se hlásila: „Z téhle studny mi nabízíš vodu? Tu tady máme už od dob Jákobových, a to byl někdo!“ Ježíš na to opáčil: „Kdo se napije vody ode mě, už nebude mít nikdy žízeň. A ještě bude mít v sobě pramen vody k životu věčnému.“ To s tím věčným životem ji asi nezaujalo, zato to o té žízni ano, nemu­sela by se sem denně trmácet s vědry: „Tak mi tu svou vodu dej!“

Mluvil s ní o tom, jaký je Bůh a co nám dává, a ona pořád jen o kapalině a o vědrech a trochu taky o slavných předcích, co se k nim hlásíme. Jejich slova se nepotkala. A tak následuje druhé dějství. Ježíš zničehonic povídá: „Zavolej svého muže!“ Od všedních starostí, do nichž byla uzavřena, převedl řeč na její osobu. Tam už s Jákobem, s Hu­sem či Nepomuckým nevystačí: „Teď je řeč o tobě, zavolej svého muže.“

„Žádného nemám,“ odpověděla. „Vím, je šestý, ale není tvůj,“ řekl na to Ježíš. Vypadá to jako ukázka jeho vševědoucnosti, ale tímhle směrem si nenechejme utéct myšlenky: partneři té paní tu nejsou zmíněni proto, abychom měli co komentovat, ale jako ilustrace, jak moc asi toužila po naplněném životě, po zázemí a dobrých vztazích a po štěstí, a jak jí to nevycházelo. Že o mně Bůh všechno ví, to by člověk předpokládal, ale mělo by mi dojít, že i se vším, co o mně ví, k němu můžu přijít. Proto tady ta poznámka je. Ale nebudeme se bavit o slavné či neslavné minulosti a o všem možném, co je okolo, ani o jiných lidech, protože teď jde opravdu o mě, o moje nitro a vztahy a život. Jde o Boží nabídku, která je tu pro mě a týká se mě zcela osobně a se vším všudy, co ke mně patří.

Té dámě, která nás tu zastupuje, to zvolna asi dochází, a tak povídá: „Koukám, že jsi prorok. Tak mi ale řekni, která víra je správná: vy tvrdíte, že se jí daří jen v kostele, zatímco my vystačíme tady s přírodou. Tak jak je to? Jak a kde máme Bohu sloužit, aby to bylo správně?“

To, co jí Ježíš odpověděl, připomíná moment, kdy Slunce přestalo obíhat kolem Země a kdy se dík Koperníkovi lidi začali smiřovat s tím, že je to naopak. Národ té paní ctil výhradně pět knih Mojžíšových, Židé celý Starý zákon (řekni, co z toho je správně?), ale ono není rozhodující, v jaké tradici a v jakém prostředí kdo žije a čím se lišíme: rozhodující je, že odteď už nebudeme tvrdit, že Bůh obíhá kolem našeho chrámu nebo kolem vaší hory, aby dohlédl a odměnil či potrestal, jak co dodržujeme, ale že naopak Boží láska je ten pevný bod, kolem kterého kroužíme my a snažíme se na něj napojit. Boží lásky když se napiješ, nebudeš už mít žízeň a dokonce z ní vznikne v tobě pramen, řekl jí Ježíš.

Kvůli tomuto ujištění a pozvání ten rozhovor v Bibli je. V dalších hovorech, které budou následovat, dojde na naděje i zklamání, které lidi v setkání s Ježíšem zažijí. „Nabízí živou vodu, ale nemá, čím by ji nabral,“ říkala na začátku ta paní a dodnes to po ní opakuje kdekdo: že je krásné, co Ježíš říká, ale není jak to v tomhle světě uskutečnit. Kříž na konci jim ty chmury jen potvrdil, a přece: kdo se té Boží lásky napije…

No a tak to čteme jako pozvání k naplněnému životu a vnitřnímu zdroji a to se ví, že se ta nabídka týká právě i vás, zcela osobně, úplně se vším, co máte za sebou, a taky se vším, čeho se bojíte i na co se těšíte. Neostýchejte se a nechejte se pozvat, protože kdo se té Boží lásky napije…

Chceme tě dnes prosit, Pane, za všechny, kdo fyzicky či psychicky strádají a kdo stěží unesou svůj pozemský úděl. Za všechny nemocné, hladové, pronásledované, odstrčené, zneužívané se přimlouváme.

Chceme prosit také za ty, koho naše uspořádání světa postavilo do role mocných. Dej, prosíme, aby se i oni se svým údělem dokázali vyrovnat s pokorou a moudrostí. Kéž postřehnou, jak významné a důležité je setkávání i s nejmenšími z lidí.

Prosíme také za náš sbor a za naši církev, aby dokázala dosvědčovat tvé království, aby se nevěnovala jen sama sobě a aby se v tomhle světě nebála.

Přidej nám, prosíme, nad naše prosby, když se k tobě společně modlíme: Otče náš...

Ať se děje, co děje, ze všeho nejvíc hledejte pro život Boží kralování a spravedlnost. Protože opravdu šťastni - blahoslavení - jsou ti, kdo žijí tam, kde vládne Bůh a kde se žije podle Boží vůle. Ne že by nemohla přijít vichřice - ale nezbourá jim jejich životní dům.

Tak ať vás provází Boží pravda a milosrdenství v dobrém i zlém a ať vám svítí na cestu, když před vámi bude tma. Amen.

Soubory ke stažení