Při čtení knížky nebo sledování filmu člověka zaujme ledacos, ale nejvíc nakonec asi to, co s vámi nějak souvisí a co se vás nějak dotýká: máte třeba podobné zážitky jako některá z postav, řešíte podobné trable nebo byste to naopak dělali úplně jinak… Podobně asi čteme i Bibli a dopřejme si i dnes otázku, kde se v tom líčení vlastně poznáme.

„Já jsem pravý vinný kmen,“ říká Ježíš, „můj Otec je vinař a vy jste ratolesti.“ Říká to učedníkům v dlouhé řeči, kdy se s nimi loučí, a téma­tem té řeči je, jak to bude, až tu s námi Ježíš nebude (tedy po Veliko­nocích). Určitě nezůstaneme opuštění, protože nám bude nablízku Pří­mluvce neboli Duch svatý neboli Bůh sám. Což znamená, že to, co přinesl lidem Ježíš, teď už bude na nás, ale nebude to v naší režii, v tom se na Boha můžeme spolehnout.

To se psalo v předchozí kapitole Janova evangelia a teď k tomu dostáváme další upřesnění, co to pro nás bude znamenat. K tomu, že jsme ratolesti vinného kmene, by se dalo říct mnohé, tak si všimněme pro dnešek aspoň tří témat.

Téma první: čištění

Vinná réva je k něčemu, jen když ji vinař čistí. To je přesně to, co Bůh-vinař dělá. Takové čištění nebývá bezbolestné, ale bez něj to nejde. Takže prožíváme-li něco, co bolí, možná se jednou ukáže, že to k něčemu bylo dobré. Zkusme tedy i v bolestných prožitcích to dobré hledat (a nepoddávat se sebelítosti či vzteku).

Révu ovšem může poškodit taky mráz, vítr, vandalové, nemoc, škůdci... Zkrátka ne všechno, co se stane, je vinařovo čištění a nejde všechno označit ani za „zkoušku“. Když byl Boží lid v otroctví, nebyla to žádná zkouška, nýbrž něco nepatřičného, z čeho jim Bůh pomohl ven.

Tu a tam někdo při pohledu na nějaké trápení poznamená, že to možná přišlo jako trest za něco: nevím, ale v tom, co tu Ježíš povídá, je řeč o čištění (kvůli lepšímu ovoci), ale za nic tu révu Bůh netrestá.

Téma druhé: Zůstaňme

„Otec-vinař révu čistí, ale vy,“ povídá Ježíš, „vy už čistí jste.“ Tak my už čistí jsme. To však není vlastnost, kterou by se dalo chlubit, a už vůbec ne trvalá (vypustíte-li děti na rozbahněné hřiště, velmi názorně vám to předvedou, a taky byly zprvu čisté). Člověka nedělá čistým to, co dělá nebo říká. Člověka nedělá čistým ani to, že nic nedělá, aby se neumazal. Člověka dělá čistým naslouchání: „Vy už jste čistí, a sice pro slovo, které jsem vám řekl,“ zní ta Ježíšova věta.

Slovem, které nás očišťuje, se tu míní Ježíšův příběh – na počátku bylo slovo a to slovo bylo Bůh a stalo se tělem. Takhle začíná Janovo evangelium a později dodá, že Ježíš přišel proto, aby nám přinesl věčný život. Apoštol Pavel to říká taky, jen jinými slovy: že Ježíš přišel proto, aby nám přinesl Boží milost – tedy to, že nás Bůh přijímá, ať se považujeme za čisté nebo za nečisté.

„Tak v tom Božím přijetí zůstaňte,“ říká Ježíš. Nemíní se tím jen myšlenky (třeba to, jakými slovy vyznáme svou víru) a nemíní se tím ani jenom to, co a jak budeme nebo nebudeme dělat. Zůstaňte v té Boží lásce, co jsem vám ji přinesl (a ta láska ve vás). Otec-vinař révu čistí, ale vy už dík té lásce – a jen díky ní – čistí jste, tak v tom zůstaňte.

Téma třetí: soud

Ratolesti nemohou nést ovoce bez kmene, ze kterého rostou, a Otec-vinař je čistí a nepotřebné odřezává (ty pak končí v ohni). Už jsme z Bible zvyklí na četné obrazy ohně, v němž skončí odsouzení, ale tady je k tomu pozoruhodný detail. Vinař odřezává uschlé a nanicovaté větve, které nenesou žádné ovoce. Ne že přijde až na konec a zpětně zhodnotí, zač která větev stála, ale průběžně odsekává ty, co už jsou k ničemu.

Tahle myšlenka je Janovu evangeliu drahá, však to tam Ježíš párkrát říká: že kdo věří (kdo je spojen s kmenem a jeho mízou), ten není souzen, zatímco ten, kdo nevěří (kdo nezůstává v Boží lásce a milosti), ten už je odsouzen.

Ježíš přišel kvůli tomu, aby nám přinesl věčný život. Anebo Boží milost. Boží přijetí a odpouštějící lásku. Kdo k tomu zůstane navázán, ponese ovoce (teď je to na nás, ale není to v naší režii, v tom je na Boha spolehnutí). Kdo o to nestojí, už o sobě rozhodl. Ale jestli v Ježíšově slovu a ve vlivu Boží lásky zůstanete, dobře uděláte a naplníte tím to, k čemu vás Bůh pozval.

Dopřál jsi nám, Bože život: dej abychom jej moudře naplnili.

Dal jsi nám lásku: dej aby nesla své ovoce.

Dal jsi nám svůj pokoj, abychom žili ve společenství a v přátelství: pomoz nám k tomu, abychom i my sami byli tvůrci pokoje.

Dal jsi nám víru, abychom mohli žít plně a pravdivě; přidej nám, prosíme, i odvahu uvádět ji ve známost.

Tvůj syn přišel proto, aby nás vysvobodil z moci zla: přijmi náš dík a naše dobrořečení. Jeho slovy se společně modlíme: Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva, navěky. Amen.

Těžko říct, jaké dny nás čekají: ale ať vám v nich určitě neschází Kristova milost, vždyť bez ní by náš život stál pevně leda tak jako dům na písku.

Těžko říct, čeho se kdy lekneme a co nás rozesmutní: ať vás při tom vždycky podrží Boží láska, díky které nejsme sami ani ve smutku a trápeních.

Těžko říct, jaké úkoly nás kde čekají, kdo nás bude potřebovat a co je třeba udělat: ať vás vždycky vede přítomnost Ducha svatého - abyste neklesali pod tíhou zbytečných úkolů ani neúnosných břemen, ale abyste poznali a našli, co je dobré, Bohu milé, dokonalé, a obnovili tím svou mysl. Amen.

Soubory ke stažení