I. Co Bůh vidí, a já ne

„Bůh s tebou, udatný bohatýre,“ řekl Hospodinův posel a Gedeon, je­muž ta slova byla určena, se pořádně lekl. Byl tu jen na skok kvůli záso­bám a chystal se honem zase zmizet, než ho někdo uvidí. Přišel pro obživu, která mu patří, ale všude číhali okupanti, kteří by mu to mohli sebrat, tak se měl raději na pozoru, hlavně nenápadně. Ale kdosi ho viděl a prý: „Bůh s tebou!“ To je hezké přání, to by bral, aby s ním byl Bůh. Ale proč mu říká „statečný bojovníku“, když statečný není a bojo­ vat nechce? Možná je to tím, že Bůh vidí, co my nevidíme. Třeba to, co dnes Gedeon ještě není, ale snad jednou bude. Člověk se sám obvykle přeceňuje nebo podceňuje, Bůh však vidí nejen to, jaký dnes opravdu jsem, ale taky co bude v mých možnostech a silách v budoucnu (a já to ani netuším) – avšak jestli mám dokázat něco pořádného v Božích služ­bách, to si napřed v sobě musím uklidit. Jak takový úklid vypadá, to v Gedeonově případě popsal ten Boží posel takhle: „Nejdřív jdi a poká­cej všechny ty modly, co se tu uctívají.“ Nevím, jaký k těm modlám měl Gedeon vztah, jestli mu vadily nebo nevadily. Možná to prostě neřešil, ale jednou si to asi bude muset ujasnit a nějak se rozhodnout – třeba až se ho na to někdo zeptá, a to se teď právě stalo. Boží posel povídá, ať právě tím začne a ať dá lidem jasně najevo, že ideály, které už nějaký čas uctíváme, stojí ani ne za starou bačkoru. Budou z toho nepochybně mrzutosti, naštvaní sousedé, možná rozhádaná rodina, ale to je všech­no řekněme jen nepříjemná cena za to, co nám Bůh dopřává darem a co se před námi tímhle úklidem teprve otevírá. Tohle má Ge­deon udělat, a jeho úkol tím samozřejmě nekončí, ale teprve začíná – proto­že cílem není říct nahlas svůj názor a případně se s někým pohádat, cíl je otevírat nám všem v životě prostor pro to, co nám nabízí Bůh.

II. A vy víte, jak to bude?

Bůh nám nabízí něco, co stojí zato a co teď nemáme. Tak to aspoň Ge­deon pochopil, nicméně požádal o nějaké znamení, podle kterého by poznal, že může Bohu věřit. A pak další. A ještě další. Vypadá to dost nehorázně, ale vlastně dělal jen to, co lidi dělávají, když si preventivně navzájem nedůvěřují (třeba: než ti něco svěřím, chci vidět, že to zvlád­neš). Tuhle mezilidskou nedůvěru praktiko­val Gede­on i vůči Bohu a není v tom sám. „Napřed mi ukaž, Bože, že to dobře dopadne, a až pak se můžeme bavit o tom, jestli do toho půjdu.“

Bůh mu tenkrát vyhověl a ta znamení dobrého konce mu dopřál. Byly to úkazy poněkud nezvyklé, ale pokud bychom vzali zavděk obyčej­nějšími náznaky lepší budoucnosti, možná jich je i kolem nás docela dost. Možná jsou v naší blízkosti i nečekaní „udatní bohatýři“, jen to na nich ještě nevidím. Ale to tak bývá: i v Gedeonovi přece sousedi mohli vidět leda někoho, kdo si hledí svých zásob a honem pryč a ostatní ho nezajímají, a pak se z něj dokonce vyklubal vandal, který znevažuje, co je některým lidem svaté. A tenhle člověk že by je měl vést? Však až je bude svolávat do bitvy, ono na tu nedůvěru ještě dojde a po bitvě zas. To tak bývá, že lidi přeceňují svůj úsudek a zkušenosti a nepočítají s tím, že by se do věci taky mohl vložit Bůh...

III: Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte

Tak a teď už se blíží bitva, která jim má přinést svobodu (ne jednou provždy, to je vždycky jen do příště, kdy to bude zapotřebí zas). Gedeon prý shromáždil dvaatřicet tisíc mužů, ovšem neozbrojených (na rozdíl od protivníků). Co teď, Bože, když jsou tamti početnější a vybavenější než my? Bůh kupodivu neřekl: „Sežeňte si další,“ nýbrž: „Ti, kdo mají strach, ať se vrátí domů.“ A že jich bylo, s Gedeonem zůstala sotva třetina. Pak měli jít domů ještě ti, kdo do toho pletou pověry. Zbylo tu těch nepověrčivých malinko, ani ne jedno procento z původního vojska. Ti pak vyrazili o půlnoci do boje, dá-li se bojem nazvat to, že obklíčili nepřátelský tábor, zapálili pochodně, troubili a nechali protivníky, ať se (ti co ne­utečou) pobijí mezi sebou.

Opusťme starověkou bitvu a vraťme se do Čech a na Moravu léta Páně 2021: „Jak máme, Bože, uvádět ve známost tvé evangelium, když je nás pět a půl? Bývalo nás v kostelech plno, ale kde jsou ty časy…“ Boží odpověď z Gedeonova příběhu nepřestává překvapovat, ale tuší­me ji: „Je vás až až.“ Ne že by nás nemohlo být víc, ale ten úkol, který máme – svítit a uvádět ve známost Kristovo evangelium – ten si nežádá davy lidí. Na množství nehleďte, na věrnost Boží lásce ano: tak proto ten vnitřní úklid, abychom ty davy případně mohli přizvat a měli kam.

Když bylo po všem, vyrojili se jako po každé bitvě pozdní generálové se spoustou řečí o tom, co se mělo a jak se to mělo, však to znáte, a někteří z nich vyčítali: “Proč jsi nás nevzal s sebou, vždyť i my jsme vždycky patřili k odboji!” Ještě před pár dny by ho byli málem věšeli, a teď se lísají a žadoní o funkce a o kořist nebo o co. To patří k věci, že lidi přeceňují svůj úsudek a zkušenosti nebo se naopak podceňují, a v obou případech je s nimi těžké pořízení. To pak nezbývá, než jim naslouchat a pomoct s tím nezbytným krokem, aby si v sobě uklidili také oni (to za ně udělat nemůžete) a aby vzali v potaz, že se do věci může vložit Bůh, a nechali mu k tomu prostor. Dobrou budoucnost nikomu nezařídíme, máme jen být nápomocni, aby lidi sami za sebe byli schopni přijmout, co i jim Bůh nabízí: totiž aby opřeni o Boží lásku žili svobodně a pořád se něčeho nebáli.

Tak to byl Gedeonův příběh. Pamatujete, jak začínal? Že když vyslechl, co mu dává Bůh za úkol, odvětil: “Promiň, Pane, ale na tohle já nemám.” Není sám, další postavy to v Bibli opakují jak na běžícím pásu (a my to po nich zdědili). A co na to Bůh? “Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi,” řekl jednou Kristus, “tak se do toho dejte. A já s vámi jsem až do skonání světa.”

Požehnání:

Sílu hledejte v Boží, nikoli v lidské moci. A nebojujte proti lidem, ale proti ďábelským svodům, které si je podmanily. Opásejte se do toho zápasu pravdou a obrňte se spravedlností. Obujte se tak, abyste mohli kdykoli vyrazit do služby evangeliu pokoje, a proti těm ďábelským svo­dům si vezměte štít víry. Žijete ve všelijak pokaženém světě, ale nepatříte mu – to ať vás chrání jako přilba. A jako meč nechť vám slouží to, co říká Bůh.

Ať vás jeho milost vysvobozuje ze smutku, strachu a beznaděje a jeho láska ať vás provází vším, co vás tíží i co vás těší. Pokoj vám. Amen.

Soubory ke stažení