1J 3,1-2 Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval: byli jsme nazváni dětmi Božími, a jsme jimi. Proto jsme světu cizí, že nepoznal Boha. Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest.

I. Dopis

„Tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby žádný, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný,“ praví se v Janově evangeliu. Taková hezká kostelní věta o lásce, o Bohu a o světě, která je pořád hezká, i když z kostela vyjdete ven.

Bůh má rád tenhle svět. Svět nemá až tak moc rád Boha, ale to na Boží lásce naštěstí nic nemění. Bůh dal svého Syna a kdo v toho Syna uvěří, je nasměrován k životu věčnému. Ne automaticky celý svět, ale ti, kdo v něj uvěří.

Taková kostelní věta o lásce, o Bohu a o světě, a je skvělá, i když pak vyjdete z kostela ven. Co pro nás znamená, to se pokusil vyjádřit někdo z Janových žáků v dopisu o tom, kdo vlastně jsme.

II. Kdo jsme

Byli jsme nazváni Božími dětmi a jsme jimi. Když vás někdo nazve géniem nebo idiotem, to ještě neznamená, že to tak skutečně je. Znamená to, že vás tak v tu chvíli vidí on (a po pravdě řečeno ta věta často řekne víc o něm než o vás a vy jste možná hromosvod nějakého jeho problému).

Řeč prozradí hodně. Pokud vám někdo lže, zadělává si na nedůvěru – to pak lidi řešívají silou nebo si vás zkoušejí nějak koupit nebo zasévají strach, ale důvěru tím nenahradí, té už prostě nejsou hodni. Když vás někdo nazve Božím dítětem, říká to o něm, že vás má asi rád a že vám asi důvěřuje. A když to udělá Bůh sám, je to rozhodně důvod, abyste se i vy měli sami rádi. I s limity a nedokonalostmi, které k vám patří. To není vůbec samozřejmé. A když už si trénujeme, že máme druhým lidem odpustit jejich viny, neostýchejte se i vy přijmout od druhých odpuštění. Byli jste nazvání Božími dětmi a to taky jste.

III. Děti

Děti se projevují docela rozdílně, ač jsou z téže rodiny. Někdy to člověka překvapí. Už dávno jsme přivykli tomu, že žijeme ve světě, kde vládne buď nějaký ředitel zeměkoule (jako to bývá v totalitních státech) nebo o všem rozhodují jakési síly a moci, které nejsou tak snadno vidět – zákonitosti národních či nadnárodních firem a dopady globálních vlivů a tak dál. To pak nikdo nic nemůže rozhodnout, na ty neviditelné síly nemáte vliv, vidíte jen paní za přepážkou nebo v kanceláři a ta po vás chce milion zbytečných papírů a sama s tím s tím taky nic nenadělá. V takovém světě je jedno, jací jste, protože se počítá jen výkon, kvantita a výsledky, které se dají nějak vyčíslit a pro vůni lnaší pestrosti a různých obdarování nezbývá moc místa..

Takový je náš svět dneska, dřív byl trochu stejný a trochu jiný, ale hlavně je stále stejný v tom, že ho Bůh miluje natolik, že do toho našeho koloběhu vstoupil, konkrétně láskou. Jste nazváni Božími dětmi a to taky jste. Děti se projevují někdy dost rozdílně a nemusejí být všechny stejné a zaměnitelné a výkonné, protože to nejdůležitější, co potřebují pro život, nejsou předepsaná razítka a výsledky, ale láska.

Kdo uvěří v Božího syna, je tím nasměrován k životu věčnému. Ne automaticky celý svět, ale ti, kdo mu uvěří. Asi je to trochu pozmění a snad se jim životní obzor rozšíří o Boží naději.

Světu pak možná budete připadat poněkud divní a cizí, když mu místo lásky vládnou ti ředitelé zeměkoule a neosobní síly a vlivy a podobní šéfové. Ale i když budete světlu cizí, dost dobře nemůže být svět cizí vám. Protože v něm žijeme a jiný nemáme a jsou v něm spousty lidí, kteří potřebují, aby jim někdo doručil tu Boží lásku v lidském provedení.

Tohle už apoštol napsal i v předchozí části dopisu: že nám Kristus posvítil, abychom líp viděli, kdo jsme a jak žijeme a pro koho, a pokud nám v tom světle druzí lidé vadí a překážejí, asi jsme přece jen zdomácněli ve tmě. Škoda pro nás a ještě větší škoda pro svět: vždyť nepoznal Boha a měl by tu šanci dostat.

IV. Co bude

Milovaní, píše autor, byli jste nazváni Božími dětmi a to taky jste. To ale neznamená, že už je hotovo. Jsme děti Boží a ještě nevíme, co bude dál, píše se v tom dopisu. Žijeme coby Boží děti v tomhle našem světě, který je plný hříchu, a ani my ho nejsme prosti (a bylo by pošetilé se sebeobdivně opájet představou, že jakožto věřící jsme z toho venku): možná leží hřích ve dveřích věrně jako pes a čeká na příležitost jako v příběhu Kainově, možná s námi i čte z Bible jako ďábel v příběhu o pokušení Ježíšově. Víra neznamená, že už jsme se vším hotovi. Obraz víry je tohle: jste Boží děti a děti mají domov, někam patří (coby dědicové, nikoli coby služebnictvo). I kdybyste se zatoulali, smíte přijít, a dokonce s nadějí a důvěrou (jako jeden „marnotratný“). Tohle je křesťanská víra: máme kam jít. Otec se tak rozhodl a nikdo to jeho rozhodnutí neumí a nemůže zrušit (z toho strach nemějme; můžeme domů nepřijít, ale to je trochu jiná otázka).

Nevíme, co bude. Víme jen, že ho spatříme, jaký je, a že mu budeme podobni, končí ten krátký úryvek z apoštolského dopisu. Spatříme ho, jaký je, až se zjeví, a máme naději, že mu budeme podobni. V této souvislosti křesťané odedávna mluvívali o Kristově příchodu ve slávě (řekněme: o definitivním příchodu, který změní náš svět). Dodejme však, že v Janově evangeliu se taky mluví o Synově oslavení a vyvýšení a že se tím míní ukřižování. A život věčný.

Světu je to pochopitelně dost cizí, definitivní vítěznou slávu si představuje přece jen jinak. Ale Bůh se rozhodl to udělat takhle.

Jsme Boží děti – je to málo? Je to moc? Vlastně neumím pořádně odpovědět, protože Bible nezůstává u toho, co je teď, ale mluví hned také o tom, co teprve bude. A my do budoucna nevidíme a ani vlastní smysly nám v tom nepomůžou. Vyznáváme víru v Pána světa, a on je přitom znám jako neúspěšný a ukřižovaný. Ale ať ho lidi vidí tak nebo tak, pořád u něj nacházíme cestu ke svobodě, k pravdě a k radosti. Máme kam jít a máme na co se těšit.

požehnání

Když se v Janově evangeliu odcházející Ježíš loučil s učedníky, řekl jim: Pokoj vám zanechávám, ale ne takový, jako dává tenhle svět: svůj pokoj vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí!

Proto si, milí přátelé, načerpejte Boží posilu pro svá životní úskalí a pro všechna svá životní rozhodnutí a potom k nim vyrazte. Kéž vás při tom všem Boží pokoj doprovodí. Vždyť Bůh tak miloval svět, že udělal vše, co bylo potřeba, aby každý, kdo se na něj s důvěrou spolehne, žil v Boží blízkosti nepromarněný život. Amen.

Soubory ke stažení