Žalm 34,2-10: Dobrořečit budu Hospodinu v každém čase, z úst mi bude znít vždy jeho chvála. O Hospodinu mluv s chloubou, moje duše, ať to slyší pokorní a radují se. Velebte Hospodina se mnou, vyvyšujme spolu jeho jméno. Dotázal jsem se Hospodina a odpověděl mi, vysvobodil mě od všeho, čeho jsem se lekal. Kdo na něho budou hledět, rozzáří se, rdít se nemusejí. Tento ponížený volal a Hospodin slyšel, ve všem soužení byl jeho spása. Hospodinův anděl se položí táborem kolem těch, kteří se bojí Boha, a bude je bránit. Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý. Blaze muži, který se utíká k němu. Žijte v Hospodinově bázni, jeho svatí, vždyť kdo se ho bojí, nemají nedos­tatek.

Fp 4,12-14: Dovedu trpět nouzi, dovedu mít hojnost. Ve všem a do všeho jsem zasvěcen: být syt i hladov, mít nadbytek i nedostatek. Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu. Avšak učinili jste dobře, když jste mi pomohli v mých těžkostech.

I. Přání

Konec roku bývá příležitostí, aby si lidi jeden na druhého vzpomněli a udělali si čas. Ničím jiným asi výjimečný není, ale tohle určitě není špatné: a tak si přejeme něco dobrého (nejčastěji to bývá zdraví, štěstí, úspěch a tak dál). Kéž by to tak bylo. Všecko, co nám kdo popře­je dobrého, se asi nenaplní. Tak to bylo i v předchozím roce. Ale že na vás někdo myslí, to je milé a vzácné.

Člověka trochu zklame, když se nesplní, co si přál. Ale možná máte i vy tu zkušenost, že se po delším čase ohléd­nete a uvědomíte si, že je vlastně dobře, že se vám to přání tenkrát nevyplnilo. Neplatí to asi moc často, ale někdy to tak může být. Může to být všelijak. Ale že v tu chvíli jeden druhému přejeme dobré nebo že na sebe vůbec myslíme, to není samozřejmé a je to dar, kterého je proč si vážit. Kdyby na vás v dobrém nikdo nemyslel, bylo by hůř.

II. Opora

Někteří lidé jsou zvědavi, co je čeká, a hledají někoho, kdo by to uhodl. V našich končinách v poslední době opět značně vzrostla poptávka po kartářkách a po věštcích, kteří by nabídli předpověď, co vás čeká. Jenže náš životní běh není nikde předem zapsán, takže pokusy najít někoho, kdo by ho přečetl, jsou poněkud marné. A přesto je ta poptávka srozumitelná: vždyť kupříkladu se začátkem roku se před námi otevírá zase nový, neprozkoumaný prostor, který v lidech vyvolává obavy a v někom i děs. Na linkách bezpečí to bývá na prahu nového roku patrné.

Obyvatelé naší země sami sebe považují za rozumné a domnívají se, že tím pádem nenaletí na žádnou pošetilost. Do toho neznáma, které je před námi a kterým máme projít, by to chtělo nějakou oporu, která by nás navigo­vala. Každý máme nějaké osobní nesnáze, život společnosti a mezi­národní politika na optimismu nepřidá a to pak ti rozumní tvorové bezradně sáhnou po čemkoli, co je po ruce – věštby, konspirační teorie, nápady, jak se vrátit do minulosti, skleslost na duchu vyhlížející konec světa a tak podobně.

Nejsme první, kdo tu bezradnost řeší. V žalmu, který se ocitl v bibli před mnoha staletími, se píše: „Dotázal jsem se Hospodina a odpově­děl mi a vysvobodil mě od všeho, čeho jsem se lekal.“ Že bych z toho věděl, co bude zítra a co za rok, to ne. Ale jakási opora tu je: v tom, co sděluje Hospodin, se najde možnost být svobodný od všeho, čeho se lekám. Na tohle téma se toho v bibli píše docela dost. Třeba i o tom, že se lidi bojí, ale že strach přemůže láska. A že ti, kdo žijí v respektu vůči Boží lásce, zjišťují, že nemají nedostatek.

III. Co se dá unést

„Dovedu trpět nouzi, dovedu mít hojnost,“ napsal na začátku našeho letopočtu apoštol Pavel. To byl muž, o němž se vyprávělo, co dokázal a kolika lidem pomohl. A taky se ovšem s chutí vyprávělo, co nedokázal a kolik lidí si pohněval. Jedno i druhé se říkalo a pro obojí se našly zkazky, které měly být důkazem. A Pavel sám? Věděl, že lidské řeči jsou jedna věc, a druhá věc je, jak mě vidí Bůh. Kdybyste mu k Nové­mu roku popřáli zdraví, štěstí a úspěch, asi by byl rád, ale věděl, že pokud se úspěch a štěstí nedostaví, jde to taky, ba i s pochroumaným zdravím (to byl zrovna jeho případ). Ne že by mu to bylo lhostejné, ale uměl to vydržet.

„Umím trpět nouzi, umím i mít hojnost; být syt i být hladov, mít nadbytek i nedostatek.“ Tento vzkaz psal z kriminálu a měl už toho za sebou tolik, že skutečně věděl, co píše. „Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu,“ dodal k tomu. Vlastně je to variace na to, co předtím napsal tamten dávný autor žalmu.

IV. Když je Pán blízko

Ať přijde, co přijde, dá se to unést. V době, kdy žil Pavel, by takovouto větu asi dokázalo napsat víc autorů. Byli tam tehdy myslitelé, kteří za naprostou dokonalost považovali, když člověk umí vůbec nic si nepři­pouštět. Což však není apoštolův případ. Ten, když potkal lidi, kteří se radovali, radoval se s nimi a s plačícími zase plakal, protože si velmi všímal, co prožívají druzí. Naprosto nic si nepřipouštět, to mu asi zavá­nělo nadřazenou lhostejností, kdy chce být člověk sám a spoléhá jen na vlastní síly, a to je podle něj neomylná cesta ke zklamání. A tak sice píše, jak všechno vydrží, ale upřesňuje to větou, že to zvládá díky síle, kterou mu dává Kristus, a na závěr dodá: „Ale udělali jste dobře, když jste mi v mých těžkostech pomohli.“

Rozumím té větě tak, jak to pojal ten starý žalm: že ti, kdo se spolehnou na Boží lásku, zjišťují, že jim to nejdůležitější nechybí. A že nejsou sami. A že když na vás ti druzí v dobrém myslí, je to dar, kterého je proč si vážit.

Kristus se té nejhlubší lidské nouzi, jakou si lze představit, sám nevyhnul, protože se jí vyhnout nechtěl. A tak je s námi solidární i v ní. I proto si apoštol nevybral pro život tu hloupou a marnou touhu být nadřazen a zabezpečit se vlastní dovedností a cizími nedostatky. Zvolil si jinou cestu, kde není místo pro sebelítost a pro závist. Nevsadil na sebe, nýbrž na Kristovu moc, v níž, jak zjišťuje, dostává hojně a bohatě.

Samozřejmě nevím, jaký bude tento rok. Ale rád z bible slyším, že se i v nějaké nouzi, v Pavlově případě třeba i z kriminálu dá napsat: Radujte se, vždyť máte Pána nablízku. A netrapte se žádnou starostí, ale proste a děkujte Bohu, a pokoj Boží vás bude provázet a střežit.

Tvoje milosrdenství, Hospodine, sahá až k nebi, tvoje věrnost se dotýká mraků. Tvoje spravedlnost je jak mocné horstvo, propast­ná tůň nezměrná jsou tvoje soudy; zachraňuješ lidi i dobytek. Jak vzácný skvost je tvé milosrdenství, Bože!

Lidi, hledejte bezpečí a novou sílu ve stínu Božího milosrdenství. Osvěžujte se tím nejlepším, co nám Bůh dává, a pijte z potoka rozkoší, jež nám dopřává. Vždyť u něj je pramen žití a je-li nám Bůh a jeho vůle světlem, spatřujeme, co potmě nebylo znát.

Rozhlížejte se tedy a pozorně naslouchejte, ať zvíte, že vás Bůh nepřenechá žádným zákonitostem a silám, které z vás ždímají energii a elán, sotva vyjde slunce a až do tmy, ani běsům a přízrakům, kteří se o vás ucházejí potmě. Nedejte se, nemají vám co vládnout, protože váš životní start, běh i cíl chrání svým požehnáním sám Bůh, který vás má rád.

Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého budiž se všemi vámi. Amen.

Soubory ke stažení