Z tvého milosrdenství se budu radovat a budu jásat, že jsi shlédl na mé pokoření. Vždyť ty víš, co sužuje mou duši. (ze Ž 31)

Mt 13,24-30 Předložil jim jiné podobenství: "S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli. Když však lidé spali, přišel nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel. Když vyrostlo stéblo a nasadilo klas, tu ukázal se i plevel. Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: 'Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal ten plevel?' On jim odpověděl: 'To udělal nepřítel.' Sluhové mu řeknou: 'Máme jít a plevel vytrhat?' On však odpoví: 'Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici. Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.'"

Mt 13,36-43 Potom opustil zástupy a vešel do domu. Učedníci za ním přišli a řekli mu: "Vylož nám to podobenství o plevelu na poli!" On jim odpověděl: "Rozsévač, který rozsívá dobré semeno, je Syn člověka a pole je tento svět. Dobré semeno, to jsou synové království, plevel jsou synové toho zlého; nepřítel, který jej nasel, je ďábel. Žeň je skonání věku a ženci jsou andělé. Tak jako se tedy sbírá plevel a pálí ohněm, tak bude i při skonání věku. Syn člověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti, a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. Tehdy spravedli­ví zazáří jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši, slyš!"

I. Pole

S královstvím Božím je to tak, jako když jeden hospodář zasel na poli, za tmy tam však přišel jeho nepřítel a nasel plevel. Sluhové toho hospodá­ře byli v šoku, nicméně odhodlaní: “Pojďme ten plevel vyrvat!” Ale pán je zarazil: “To byste poničili i pšenici. Jen to nechejte spolu růst, však se to při žni probere a roztřídí.”

Ježíš k tomu vzápětí přidal ještě dvě další podobenství o Božím království: jak z drobounkého semínka vyroste velký strom a jak stačí trocha kvasu, aby nakynula celá hromada mouky.

Potom se učedníci vrátili k tomu obraznému příběhu o plevelu mezi pšenicí a požádali, aby jim vyložil, co znamená. Je to příběh o poli a to pole je náš svět. Stará se o něj Bůh a plete se do toho jeho odpůrce ďábel. To je vysvětlení postav, které nevidíme, leda tušíme, protože jsou takříkajíc za scénou. My vidíme jen to pole. A nestačíme se divit, co to tu všechno roste a jak je to možné. Občas někdo přijde s návr­hem, že to dá rázně do pořádku – to v tom příběhu říkají lidé, kteří sice nebyli u setby a nebudou u žně, ale natolik si cení svých nápadů, že by byli schopni (byť v dobrém úmyslu) to tu pro­měnit v oraniště.

Boha ani ďábla nevidíme. Jen výsledky té jejich setby: na jedné straně děti království, na druhé děti toho zlého, řekl Ježíš. Nepochybuju o tom, že mezi dobrem a zlem vede zřetelná dělicí čára. A že se všich­ni pohybujeme v její blízkosti, nezřídka přímo na ní a někdy i za ní.

Když v příběhu Bůh zasel pšenici, ďábel ji nezničil, jen tam přidal ještě plevel. Výsledky prožíváme dnes a denně: mezi dobrem a zlem sice vede hraniční čára, ale ďábelským přičiněním se zdá, jako by už neby­la zřetelná a jako by nebylo tak jisté, co je co. Vedle Boží pšenice roste milion odrůd nekonečného plevelu, kte­rý ji dusí. Přitom může mít sám i nějaké užitečné vlastnosti, ale zadusí-li ji, výsledek není povzbudi­vý, ať měl vlastnosti sebeušlechtilejší.

II. Kdo je kdo

Dítě království, nebo dítě toho zlého – kam patřím? „Bože, ty víš, co sužuje mou duši,“ říká se v jednom žalmu a naši předkové před pěti stoletími vyložili tu větu tak, že Boží milostivou tvář ode mě neodvrátí pokušení ani nešťast­ná chvíle. Poku­šení je něco, s čím se opakovaně potkávám. A nešťastná chvíle – to je možná ta, kdy nade mnou pokuše­ní vyhrálo. Ale Boží milosrdnou lásku to ode mě neodežene. Tak zní vy­zná­ní, které tu máme po předcích jako vzácné dědictví. V té nešťastné chvíli ode mě vy svou milou tvář možná odvrátíte (to je v tom žalmu taky: že mám s pro­tivníky trápení, se zná­mými víc a se sousedy nejvíc). Ale Bůh, ten ví, co mě všechno sužuje. V jeho milosrdenství doufám.

III. Beznaděj

Už jsou to tři roky, co Rusové vyhlásili Ukrajině válku (jakkoli to slovo zakázali říkat). Příčiny střelby a vraždění by se našly všelijaké, přijde na to, kde všude a kolik století zpátky je chcete hledat a jaké trendy sledo­vat a odkud se na ně díváte. Nikdo z nás to nevyřešíme, ač každý z nás si o tom něco myslíme, a je to ukázkový příklad, kolik se k tomu dá při­nést fakt i navy­klá­dat nesmyslů nebo i sprostot, kolik plevelných výroků se může nahro­ma­dit, kolik nenávisti vyhřeznout, kolik solidarity proje­vit a přijmout a jak mnoho bolesti a smutku může lidi tížit.

Žijeme ve světě, kde rozdíl mezi pšenicí a ple­ve­lem bývá věcí názo­ru a silnější jsou v právu. Nemá-li z toho být oraniště, nechte to růst. Když nemáme, jak pšenici od plevele oddělit, aspoň se orientujeme, jako to děláme u stromů – jak dobré či špatné ovoce nesou. Až nastane tamta žeň, nebudou ji šéfovat silní ani slabí, ale Bůh a ten si to nesplete.

IV. Děti

To pole je náš svět. Patří Bohu. Ďáblovi ne, ten do toho jen občas při­hodí něco, čím by to tu zkazil, ale na víc doufejme nemá. Jeho setba nás zásobuje nápady, které nám dávají a ještě dají zabrat (a mohou vypadat i ušlechtile). Co ti druzí? To jsou děti Božího království – toho, jež přichází, už nás láká a ovlivňuje, ale naplno přijde, až bude ta žeň.

Děti království nejsou ztělesněním dobra. Jen se tím královstvím mají nechat lákat a ovlivňovat, nako­lik jim to půjde. Království bude jako velký strom, ale zatím je to jen semínko. Jako když na vagón mouky máte jen titěrně kvásku: nebojte se, to království se prosadí. Napl­nil se čas, už se přiblížilo, tak to nevzdávejte a věřte evangeliu.

Pane, dík, že lidem nedáváš do rukou soud nad životem. Dík, že nás místo toho zveš, abychom byli tvou dobrou setbou v tomto světě, a že nás nenecháš ani v rukou tamtoho nepřítele. Amen.

Poslání podle Ž 31 a požehnání:

Požehnán buď Hospodin, že prokazuje divy svého milosrdenství i ve zmateném a nepřátelském světě. Já jsem si ukvapeně říkal, že už s námi Bůh nepočítá a už mě nechce vidět, ale vyslyšel jsi moje prosby, když jsem k tobě o pomoc volal.

Zamilujte si Hospodina všichni, kdo mu věříte. Své věrné opatruje, odplácí však plnou měrou těm, kteří si vedou zpupně. Všichni, kdo čekáte na jeho království, buďte rozhodní a buďte udatného srdce!

Ať Bůh, pro něhož i noc je světlá jako den, vede vaše kroky po cestě, po níž jdete.

Ať je s vámi, i když vám dojdou síly nebo když se zastavíte k odpočinku, a kéž vás podpírá.

Ať je s vámi, když nevíte kudy kam nebo když v životě zabloudíte; ať vás zavolá zpátky a přijme do své náruče.

Ať je Bůh s vámi v každé chvíli a kéž se vám jeho slovo stává nadějí a skvělou zprávou, kterou můžeme sdílet s lidmi kolem nás. Amen.

Soubory ke stažení