Lk 22,52-62: Pak řekl Ježíš těm, kteří pro něho přišli, kněžím, velitelům stráže a starším: „Jako na povstalce jste na mne vyšli s meči a holemi. Denně jsem byl mezi vámi v chrámě, a nevztáhli jste na mne ruce. Ale toto je vaše hodina, vláda tmy.“ Pak ho zatkli a odvedli do veleknězova domu. Petr šel zpovzdálí za nimi. Když zapálili uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo, přisedl mezi ně i Petr. A jak seděl tváří k ohni, všimla si ho jedna služka, pozorně se na něj podívala a řekla: „Tenhle byl také s ním!“ Ale on zapřel: „Vůbec ho neznám.“ Zakrátko ho spatřil někdo jiný a řekl: „Ty jsi také jeden z nich.“ Petr odpověděl: „Nejsem!“ Když uplynula asi hodina, tvrdil zase někdo: „I tenhle byl určitě s ním, vždyť je z Galileje!“ Petr řekl: „Vůbec nevím, o čem mluvíš!“ A ihned, ještě než domluvil, zakokrhal kohout. Tu se Pán obrátil a pohleděl na Petra; a Petr se rozpomenul na slovo, které mu Pán řekl: „Dřív než dnes kohout zakokrhá, zapřeš mne třikrát.“ Vyšel ven a hořce se rozplakal.

Žalm 32,1-5: Blaze tomu, z něhož je nevěrnost sňata, jehož hřích je přikryt. Blaze člověku, jemuž Hospodin nepravost nepočítá, v jehož duchu není záludnosti. Mlčel jsem a moje kosti chřadly, celé dny jsem pronaříkal. Ve dne v noci na mně těžce ležela tvá ruka, vysýchal mně morek jako v letním žáru. Svůj hřích jsem před tebou přiznal, svoji nepravost jsem nezakrýval, řekl jsem: „Vyznám se Hospodinu ze své nevěrnosti.“ A ty jsi ze mne sňal nepravost, hřích můj.

V bibli je příběh Ježíšova zatčení a trápení. Jeden z jeho blízkých ho zradil. Proč to Jidáš udělal, to přesně nevíme, a tak to odhadujeme z náznaků nebo si o tom prostě něco pomyslíme po svém. Asi jako když vás někdo nepří­jem­ně překvapí tím, co udělal, a vy nevíte proč, anebo jako když si druzí v podobné situaci něco pomyslí (či vymyslí) o vás.

Ježíš býval dosud dennodenně v chrámu, kde ho lidé potkávali, a nic zlého se nedělo. Těžko říct, co se kde stalo nebo čím je tak podráždil, že je to tentokrát jinak. Teď si pro něj přišli kněží, stráž a její velitelé a pár veřejných činitelů a ozbrojili se na to meči a holemi, jako by šli chytat teroristu. Kdyby byl ten výjev na obrazovce, viděli byste něco jako zása­hovou jednotku, jak ho odvádí. Ten obrázek by mohl budit dojem, že vedou opravdu nějakého teroristu, když na něj mají meče a hole. A mají i podporu spoluobčanů: spousta z nich pro něj bude brzy hlasitě žádat trest smrti. Hlas lidu není hlas Boží, ale bývá silný a veřejné činitele umí ovlivnit. Ke spravedlnosti to však může mít na míle daleko.

Ježíš jim tenkrát řekl: „Toto je vaše hodina, vláda tmy.“ Ta věta je srozumi­telná: když vyhraju bitvu nebo válku nebo volby, je to moje velká chvíle, moje vítězná hodina. Ale může to být současně žel i vláda tmy (aniž bych o to stál).

Ta Ježíšova věta však říká ještě něco důležitého, co by bylo škoda přeslechnout: že někdy sice nemilosrdně vládne tma a ráda se přitom tváří, jako že už tu zůstane napořád, ale ono je to jinak. Nad Ježíšem sice skutečně vynesli rozsudek a vlády se skutečně ujala tma a tihle do­časní vítězové v jejích službách, ale nezůstane to tak (však se nechejte překva­pit o Velikonocích).

Když Ježíše zatkli, vedli ho do budovy, kde má být obžalován a souzen. Další z jeho blízkých, Petr, ho sledoval, ale raději zpovzdálí. Nevstoupil dovnitř, zůstal na dvoře a přisedl si k ohni. Tam ho po chvíli poznala jakási služebná: „Tenhle byl s tou partou taky.“ Názor služky ho neohro­zil, ale pak se přidali další: „Taky jsi k nim patřil, vždyť i mluvíš jako oni,“ a Petr se trochu lekl a bránil se: „Nepatřím k nim, toho člověka neznám a vůbec nevím, o čem to tu mluvíte.“

Zachoval se jako zbabělec? Řekl bych, že ano. Zbylí učedníci, kteří se radši někam vytratili, ostatně také. Takže to byli všechno zbabělci? Tak bych to neřekl: vždyť jedna zkuše­nost, kterou nelze popřít, nevystihuje přece člověka se vším všudy celého. Petr se zachoval nestatečně, vláda tmy dosáhla i na něj, a v tom zakokrhal kohout. Ohlašoval nový den, jak to tak kohouti dělávají. Kdo chce, může si vybavit, co v bibli řekl po strašných útrapách Jobovi Bůh: „Kdepak jsi byl, když jsem tvořil svět, a kdopak asi dal rozum kohoutovi?“ Nevím, kolik rozumu má kohout, ale dopřejme prostor té symbolice: stačila poznámka neznámé služky, aby Petr podlehl vládě tmy, a tak už neříká „Pane, s tebou jsem hotov jít i do vě­zení a na smrt“, teď říká: „Nepatřím k němu, neznám ho a vůbec netu­ším, o čem to mluvíte.“ V tu chvíli bylo rozumné, že kohout zako­krhal, aby ohlásil, že vláda tmy není všemocná a jednou skončí.

Petr se v tu chvíli hořce rozplakal. Asi mu došlo, kam s ním život smýkl. Rozplakal se a právě proto to není ztracený případ.

V jednom biblické žalmu se zpívá, jak šťastný je člověk, když mu Bůh odpustil. „Já jsem si, Bože, nepřipouštěl žádné vážné mínusy a už vůbec jsem je nepřiznával před lidmi, ale štěstí vypadá jinak. Já ti chtěl sloužit bezchybně, pro tebe všecko, a pak stačí tak málo (třeba nevinná poznámka cizí služky nebo tak něco) a sebevědomí splaskne. Chce to odvahu – připustit si, že dělám chyby, a nemít lidem za zlé, že si jich všimli. Tíží mě to jak balvan, a ty ho zvedáš místo mě, díky.“

Kohout rozumně ohlásil, že každá tma jednou skončí. Tu se Pán obrátil a pohlédl na Petra a ten se hořce rozplakal. Nezaznělo tu žádné „Vidíš, vidíš“ ani „já jsem ti to říkal“, nezaznělo tu nic než ta předzvěst světla, po níž přišel Ježíšův pohled. Mimochodem, o Božím pohledu je v tom žalmu řeč také: „Nebuďte jak mezci, ty zdobí ohlávka a uzda, ale tobě dám místo toho prozíravost, ukážu ti cestu a budu se na tebe dívat.“ To není kontrolní dohled, ale životní výbava: schopnost vidět víc než jen na povrch, k tomu pozvání na cestu a laskavá přítomnost milujícího Boha.

Petr se rozplakal a vládla zrovna tma. Zanedlouho lidi budou žádat pro Božího syna trest smrti a veřejní činitelé jim vyhoví, když to tak chtějí. Vypadalo to, že má tma navrch jednou provždy, oni se tak její služebníci tvářívají, ale tomu nepodléhejte. Ještě je tu přece ta schop­nost vidět víc než jen na povrch věcí, ještě je tu to pozvání na cestu a ještě je tu Bůh, jenž se na vás dívá.

Poslání a požehnání

Bůh vás má rád a vaše průšvihy mu v tom nezabrání. To neznamená, že bychom se jim neměli bránit: ale nebojujeme přitom proti lidem, nýbrž proti moci a silám, které si je – a ovšem i nás – podmaňují, svírají a ničí. Slibují, že vám dají něco lepšího než Bůh, a člověk jim někdy podlehne. Ale Bůh vás má rád a ani vaše průšvihy mu v tom nezabrání. Ježíše vzkřísil jako prvního – díky němu jsme i my zproštěni hříchů a jsme Bohu blíž.

Ani nejtemnější noc Bohu neskryje to, nač se dívá: vidí vaše kroky a vidí, kam a kudy vede cesta, po níž jdete.

I když vám dojdou síly nebo když nevíte, co dál, je vám Bůh nablízku a vidí vaše nejistoty. Vidí zápasy, jež jste prohráli, vidí úsilí, jak to spravit (nebo jenom schovat), a vidí i radost, když vám neschází v životě láska.

Kéž se vám jeho slovo stane průvodcem k životní naději a skvělou zprávou, kterou můžeme přijmout a sdílet ji s lidmi kolem nás. Amen.

Soubory ke stažení