Žalm 37 (vybrané verše)

1-5: Nevzrušuj se kvůli zlovolníkům, nezáviď těm, kdo jednají podle. Uvadají rychle jako tráva, jak zelené býlí zvadnou. Doufej v Hospodina, konej dobro, v zemi přebývej a zachovávej věrnost. Hledej blaho v Hos­podinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce. Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat.

21-22: Svévolník si půjčuje a k splácení se nemá, spravedlivý se však slituje a dává. Požehnaní, ti obdrží zemi, zlořečení budou vymýceni.

39: Hospodin je spása spravedlivých, záštitou v čas soužení jim bývá.

Mt 28,16-20 Jedenáct apoštolů se pak odebralo do Galileje, na horu, kterou jim Ježíš určil. Spatřili ho a klaněli se mu; ale někteří pochybova­li. Ježíš přistoupil a řekl jim: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku."

„Hospodin je spása spravedlivých, záštitou v čas soužení jim bývá,“ říká se na konci jednoho žalmu v Bibli. Už tehdy totiž vládly takové poměry, že se lidé rozhlíželi, odkud by jim přišla pomoc a kdo by je zaštítil. V pokoj­ných časech, kdy nikomu nic zlého nehrozí, byste takovou starost mít nemuseli. Pokojné časy však vždycky byly vzácností, zato nikdy nebyla nouze o lidi zlé vůle a podlého jednání. Co se s tím dá dělat, když je to tak? Především se kvůli tomu nevzrušovat, říká ten žalm. Zlo se musí napra­vovat, ale toho nedosáhnu tím, když se budu užírat nenávistí anebo závistí.

„Své­volník si půjčuje a k splácení se nemá, spravedlivý se však slitu­je a dává,“ praví se tam dál. To není výrok o lidských vlastnostech, nýbrž o způsobu jednání. Bůh, ten se slitoval a dává. Můžu to přejmout ve stylu „jako v nebi, tak i na zemi“ a také se nad druhými slitovat a dát, když je to potřeba. Anebo si všechny dary od Boha jen jakoby půjčím a ke splácení se nemám, i tak to lze. Asi to mám v životě obojí. Asi jsem někdy spravedlivý a někdy bezbožník.

Spravedlnost není charakterový rys, díky kterému by mi Bůh měl být na oplátku záštitou v dobách zlých. Je to tu jinak: Spravedlivý je ten, kdo do všeho, co dělá a co říká, pustí vliv toho Božího slitování. Právě ten vliv je důvodem, proč člověk v Hospodinu najde spasení. Bible samozřejmě ví a nepopírá, že někdy (často) je doba zlá. Nerozčilujte se víc, než je zdrávo, a podívejte se z většího odstupu, ať toho vidíte víc: dějí se i velmi zlé věci, ale toho Boží­ho vlivu se kvůli nim nevzdávejte. Ten je důležitý. Život nás všech tvoří jeden velký příběh. Pozorně vní­mejte, jak to v něm s tím vlivem a s tou záštitou je.

Na začátku Bible se praví, že žijeme ve světě, který je dobrý, ba velmi dobrý, jen se to nějak pokazilo (proč a jak, o tom je tam také řeč). Ale Bůh to tak nenechal. Nenechá svět v moci zla a své lidi dovede do Boží země. A kdyby jim to nešlo, přijde tedy jeho království za nimi.

A protože jim to nešlo, opravdu tedy přišlo jeho království za nimi. Vypravěč Matouš to povídá takhle: Nad městečkem Betlémem se obje­vila hvězda, jež odkudsi přivábila vzdělané mudrce, kteří se přišli poklo­nit nemluv­ňátku. To nemluvňátko byl Boží syn a mudrci mu říkali nový král. Starého krále to znepokojilo, a když usoudil, že nemá jinou mož­nost, vyslal vojáky, ať to městečko zalijí krví jeho obyvatel: když to konkrétní dítě nenajdete, pobijte je všechny.

Vyprávění začalo hezky, ale záhy je v něm hodně smutku a trápení. Není to kapitola z dějepisu, ale spíš obraz, jak to na světě chodí. Bylo to tak kdysi za faraona (když se narodil Mojžíš), bylo to tak za Heroda (když se narodil Ježíš), bylo to tak, když se narodili naši rodiče a praro­diče, a je to tak dodnes a názorně to uvidíte v zemích různých diktáto­rů: než aby utrpěla jejich velikost, to ať raději teče krev (těch druhých).

Boží království se přiblížilo (to je hodně dobrá zpráva), ale ti, kdo se mu brání, podnikají, co se dá, aby se udrželi u moci nebo u peněz nebo u vlivu. Tím se nedej znechutit, pravil tamten starý žalm. Ostatně i Ježíš to jednou řekl: až zase uslyšíte nepříjemné, ba hrozivé zprávy o tom, co všechno se děje a že ze starých jistot nezůstal kámen na kameni, nenechejte se tím poplést, tak to přece chodilo vždycky a ještě bude – ale příchod a blízkost Božího království to neohrozí.

Svým učedníkům vyprávěl, čemu se to podobá, když se to Boží království přiblíží, a jak na to lidé reagují. Nešetřil přitom kritickými slovy na adresu těch, kdo si Boží dary jen jakoby půjčují a ke splácení (bližním) se nemají a ještě se přitom tváří zbožně a věrně a lidumilně. Leckomu tím šel na nervy a mocným nešel na ruku a nakonec mu lidi přáli smrt. Ne všichni a ne pořád, ale znáte to: člověk je někdy spra­vedlivý a někdy zlovolník.

Je známé, jak to skončilo: ukřižováním. Ale víte přece, jak to bylo na začátku: že Bůh svět nenechá zlu napospas a že své lidi přivede do Boží země, a kdyby jim to nešlo, přijde tedy Boží království za nimi.

Přesně to v tom našem lidském příběhu nastalo. Mysleli, že je po Ježíšovi veta, a bylo to jinak: na konci Matoušova vyprávění spatříte Ježíše, jak učedníkům říká: „Náleží mi všechna moc na nebi i na zemi. A vy, vy s tím teď běžte mezi lidi, úplně ke všem, a učte je, aby zacho­vávali všechno to, co jsem vám přikázal.”

Mysleli, že je po všem, a ona mu přitom náleží veškerá moc na nebi i na zemi. Zrovna jemu, kterého se lidi hleděli zbavit – nějak jim (a nám) to do té Boží země nešlo, tak ona přišla za námi.

Učedníci si to vzali k srdci. Byli pak pospolu, nesli Ježíšovu zvěst všem lidem a po jejich vzoru to tak dělaly i další generace. Takhle vznikla církev. I náš sbor k ní patří, k jediné Kristově církvi. Křesťanský sbor má být místem, kde je přítomen Bůh. Ve všem (v řečech, v činech, v postojích k důležitým věcem, ve vztazích k druhým lidem) má být znát jeho přítomnost. Ten jeho vliv, který působí, že přijímáme Boží dary – ne že si je jen jakoby půjčíme a nemáme se ke splácení, ale že dar Boží lásky opravdicky přijmeme pro sebe i pro druhé.

„Náleží mi všechna moc na nebi i na zemi,” řekl Ježíš. Co si s tím máme počít, to už bylo řečeno kdysi dávno v tamtom žalmu: „Doufej v Hospodina, konej dobro a zachovávej věrnost. Svou cestu svěř Hospo­dinu, doufej v něho, on sám bude jednat.“

Jak bude jednat, to je k vidění na Ježíšově příběhu – na příběhu, jak k nám přichází Boží království, protože se nám nevede k tomu slíbené­mu cíli dojít z vlastních sil. „A vy s tím teď běžte mezi lidi, úplně ke všem, a učte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám řekl, a já budu s vámi. Pořád, až do úplného konce.”

Hospodin je králem navěky a navždy; neopustil nás, nezapomněl – a zjedná pro všechny právo své pravdy a svého milosrdenství.

Proto se nebojte: Bůh sám je s vámi, aby zachoval vaše tělo, duši i ducha – a jeho milosrdenství je věčné.

Amen.

Soubory ke stažení