Lk 4,31-43: Odešel do galilejského města Kafarnaum a učil je v sobotu. Žasli nad jeho učením, poněvadž jeho slovo mělo moc. V synagóze byl člověk, který byl posedlý nečistým duchem; ten vzkřikl velikým hlasem: „Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím kdo jsi. Jsi svatý Boží.“ Ale Ježíš mu pohrozil: „Umlkni a vyjdi z něho!“ Zlý duch jím smýkl doprostřed a vyšel z něho, aniž mu uškodil. Na všechny padl úžas a říkali si navzájem: „Jaké je to slovo, že v moci a síle přikazuje nečistým duchům a oni vyjdou!“ A pověst o něm se rozhlásila po všech místech okolní krajiny.

Povstal a odešel ze synagógy do Šimonova domu. Šimonova tchyně byla soužena silnou horečkou; i prosili ho za ni. Postavil se nad ní, po­hro­zil horečce a ta ji opustila. Ihned vstala a obsluhovala je. Když slunce zapadlo, všichni k němu přiváděli své nemocné, kteří trpěli rozličnými neduhy; on vzkládal ruce na každého z nich a uzdravoval je. Z mnohých vycházeli i démoni a křičeli: „Ty jsi Boží Syn!“ Hrozil jim a nedovoloval jim mluvit, protože věděli, že je Mesiáš. Když nastal den, vyšel z domu a šel na pusté místo; zástupy ho hledaly. Přišly až k němu a zdržovaly ho, aby od nich neodcházel. Řekl jim: „Také ostatním městům musím zvěstovat Boží království, vždyť k tomu jsem byl poslán.“

1J 4,9-12: V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat. Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle.

„O Ježíšovi už toho lidi navykládali a napsali tolik, a já se to teď pokusím shrnout jako jeden srozumitelný ucelený příběh,“ napsal evangelista Lukáš na samém začátku a pak vyprávěl o tom, co lidi čeká (říká se tomu zaslíbení), jak se Ježíš narodil a jak to bylo dál: jak byl pokřtěn a prožil ďábelská pokušení a jak už pak začal vystupovat na veřejnosti.

Tam, kde byl doma, v Nazaretu, přečetl v kostele z Bible pár řádků o tom, co po nás Bůh chce: nést lidem radost, svobodu, pomoct jim, aby prohlédli, a vyhlásit léto milosti Hospodinovy (tak se říkalo pokusu, jak těm, kdo se třeba i vlastní vinou ocitli na dně, vrátit důstojnost a právo). Když dočetl, řekl, že dnes se to Boží zaslíbení plní. Pak dodal, že se plní nejen pro nás, ale pro všechny. Tím návštěvníky kostela rozčílil. To se stane ještě mnoho­krát, že lidem půjde Boží vzkaz proti srsti.

II.

V Bibli se píše, že náš svět je díky Bohu velmi dobrý, fakt dobře stvořený a uspořádaný. Tak v něm žijeme a říkáme si, že když je tak dobře uspo­řádaný, proč se v něm dějí všechny ty šíle­nosti, o kterých se denně doz­vídáme? Lidi si stýskávají, že je svět čím dál horší, a říkají to už od dob, kam dosáhne lidská paměť. Proč je to tak, když Bůh stvořil svět dobře?

Těžké otázky nemívají jednoduché řešení, které by člověku rychle pomohlo a neznělo jak fráze, tak se musíme po odpovědi trochu pídit. Budeme přitom narážet na lecjaké překážky. Jednou z nich je třeba to, že lidi nemusejí být na to, co si přeje Bůh, vůbec zvědavi, jak to zažil Ježíš mezi Nazareťáky. Další potíž je, že i když je svět dobře stvořený, neznamená to, že se v něm neobjeví zlo. Objeví. Už o tom v evangeliu byla řeč, to když Ježíše pokoušel ďábel. A je o tom řeč i teď, hned jak skočila nazaretská rozepře.

Nedaleko Nazaretu, v Kafarnaum, to žilo. Proudili tudy obchodníci na cestě mezi Alexandrií a Damaškem, vybíralo se clo a žila tu spousta lidí. Když tam Ježíš mluvil o Boží vůli, hodně to na lidi zapůsobilo. Byl tam také člověk stižený jakýmsi démonem, což není diagnóza, nýbrž vypravěčův způsob, jak upozornit, že zlo se vždycky odněkud objeví a někoho se chytí. Teď má v moci tady toho člověka. Ježíš se ho ujme, protože přece těm, kdo na to ne­mají, přináší radost a zajatým a zdepta­ným zase svobodu. Pohrozil démonovi, ten tím člověkem smýkl a zmizel a mezi lidmi se začalo vyprávět, co všech­no Ježíš umí. Zvlášť když brzy poté uzdravil i Šimonovu tchyni, jež trpěla silnou horečkou. Pohrozil horečce, žena byla zdráva a pověst o zázračném mocném léčiteli už se nezastaví.

Sotva zapadlo slunce, přiváděli k němu spoustu nemocných, ať jim pomůže. Není divu. Složité potíže nemívají jednoduché řešení, jež by pomohlo, a tak se hledá, kde se dá. Nepídili se po létu milosti Hospodi­novy, protože si přáli hlavně to zdraví, což u nemocných nepřekvapuje. Vypra­věč se však soustředí ne na jejich zdravotní stav, ale na příběh Božího požehnání, jež s Ježí­šem přichází. Proto Ježíš pohrozil démonovi a pohrozil pak i horečce: nejde tu o lé­čebné postupy ani o konkrétní diagnózy, teď se vypráví, že Boží moc vede v našem světě zápas proti zlu (z nějž obvykle vnímáme jen příznaky a následky), a tyto příběhy ten Boží zápas proti zlu mají ilustrovat.

Dostat se do moci zla může kdokoli a kdykoli. Nemusí to být nemoc, ale třeba posedlost, závislost, zaslepenost a leccos dalšího, čemu by Ježíš mohl pohrozit, aby vás z toho dostal ven. Aby vám pomohl k radosti ze života, ke svobodě a k času milosti, jak nám to přeje Bůh. Aby s vámi sdílel Boží lásku. Kvůli tomu přece přišel.

III.

Když k němu přiváděli nemocné, kteří trpěli rozličnými neduhy, věnoval se Ježíš každému z nich osobně a zvlášť, protože mu každý z nich za to stojí. Démoni na něj křičeli, ať je nechá být, a vyslovili přitom, koho v něm vidí: že je svatý Boží nebo mesiáš nebo Boží syn. Pozoruhodně jasně vy­jadřovali křesťanské vyznání, a přece je vyzval, aby mlčeli a šli pryč. Vyháněl zlou posedlost, nikoli ty posedlé, kteří byli její obětí. Posedlost, i kdyby měla ve víře jasno, je zlá.

Když nastal den, odešel sám někam na pusté místo. Zástupy si ho tam našly a není divu, potřebných je vždycky mnoho. Chtěli, aby u nich zůstal, ale řekl jim, že jeho úkolem je, aby přinesl Boží království i do všech ostatních míst.

Jak to s tím královstvím je, k tomu se v jednom dopisu na konci Bible připomíná, že láska není v tom, že my milujeme Boha a umíme to nějak říct, ale v tom, že Bůh si zamiloval nás a poslal kvůli tomu svého syna. Co z toho plyne? Že Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milu­jeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle.

Bůh vás má rád a vaše průšvihy mu v tom nezabrání. To neznamená, že bychom se jim neměli bránit: ale nebojujeme přitom proti lidem, nýbrž proti moci a silám, které si je – i nás – podmaňují, svírají a ničí. Slibují, že vám dají něco lepšího, než by dal Bůh, a člověk jim někdy podlehne. Ale Bůh vás má rád a ani vaše průšvihy mu v tom nezabrání. Ježíše vzkřísil jako prvního – díky němu jsme i my zproštěni hříchů a jsme Bohu blíž.

I když vám dojdou síly nebo když nevíte, co dál, je vám Bůh nablízku a vidí vaše nejistoty. Vidí zápasy, jež jste prohráli, vidí úsilí, jak to spravit (nebo jenom schovat), a vidí i radost, když vám neschází v životě láska.

Kéž se vám jeho slovo stane průvodcem k životní naději a skvělou zprávou, kterou můžeme přijmout a sdílet ji s lidmi kolem nás. Amen.

Soubory ke stažení