Mt 6,25-34: Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cen­nější? Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou - a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn, jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní? Nemějte starost a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost na svém trápení.

Dt 6,10-12.20-24: Až tě Hospodin, tvůj Bůh, přivede do země, o které přísa­hal tvým otcům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že ti ji dá, a dá ti veliká a dobrá města, která jsi nestavěl, domy plné všeho dobrého, které jsi nenaplnil, vykopané studny, které jsi nevykopal, vinice a olivoví, které jsi nevysadil, a budeš jíst a nasytíš se, pak si dávej pozor, abys nezapomněl na Hospodina, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.

Až se tě tvůj syn v budoucnu zeptá: „Co to jsou ta svědectví, nařízení a práva, která vám přikázal Hospodin, náš Bůh?“, odvětíš svému synu: „Byli jsme faraónovými otroky v Egyptě a Hospodin nás vyvedl z Egypta pevnou rukou. Před našimi zraky činil Hospodin znamení a zázraky veli­ké a zlé proti Egyptu, proti faraónovi i proti celému jeho domu. Ale nás odtamtud vyvedl, aby nás uvedl sem a dal nám zemi, kterou přísežně přislíbil našim otcům. Hospodin nám přikázal, abychom dodržovali všechna tato nařízení, báli se Hospodina, svého Boha, aby s námi bylo dobře po všechny dny, aby nás zachoval při životě, jak tomu je dnes.

I. Až se tě zeptají

Až se tě tvůj syn v budoucnu zeptá: "Co to po nás Hospodin, náš Bůh, vlastně chce a proč?“, odvětíš mu, že jsme bývali otroky, ale díky Bohu už nejsme. Dal nám k životu zemi a chce po nás, abychom byli rádi, že to tak je, a neutíkali k jiným bohům.

To je myslím docela výstižný popis tradice neboli jak se předává, co se má předat: Víru nikomu nepředáte, protože to nejde. Každý věří sám za sebe. Nepředáme ani nevnutíme nikomu, co si má myslet, můžu však zkusit nějak vyjádřit, co si myslím a jak věřím já. Třeba to někoho zaujme. V Bibli je o tom řeč kvůli tomu, že máme starostí nad hlavu, tak aby se při nich nezapomnělo, co po nás chce Bůh a proč.

Říká se to tam příběhem: „Byli jsme otroci. Bylo to v zemi, která vůči nám nebyla přátelská, ale s tím je konec, teď už ničemu otročit nemusí­me. Bůh nás vysvobodil a děly se kvůli tomu veliké věci a děly se pro nás a proti našim nepřátelům.“

Když se tě někdo zeptá, co po nás Bůh vlastně chce a proč, řekni mu to tímto příběhem. Kdyby mu nebylo jasné, co to znamená, dá se to upřesnit: Bůh nám přikázal, abychom místo té svobody nebrali zavděk nějakými náhražkami (ty se vždycky najdou a chvílemi vypadají lákavě). Ať svému Bohu zůstaneme věrni, a to z jediného důvodu: aby nám bylo dobře po všechny dny. Jako je to dnes.

II. Před Boží tváří

Nad námi je mnohem vyšší autorita, než má kdokoli z lidí. A ta autorita, rozumí se Bůh, nám přeje, aby se nám žilo dobře. Co si kdo pod slovem „dobře“ představíme, to je jistě na nás. To staré vyprávění jen upozor­ňuje, jak snadno se člověk může stát něčím otrokem, a že když otroky nejsme, není to samo sebou.

„Aby nás zachoval při životě a bylo nám dobře, jak je tomu dnes,“ praví se v Bibli. Je to tak, je nám dnes dobře? Odpovědi se asi budou různit, tak jako i my jsme různí. Vězte, že víru nikomu nepředá­te, lidé jen uvidí tu vaši (a třeba je to zaujme). Trápí nás rozličné potíže, ale je to vše před tváří Boha, který nás neopustil. A když je to tak, ať je tedy vidět, že bychom sice mohli žít jako otroci v nepřátelském světě, ale ono to tak Bohu díky není.

III. Lilie

Co budeme jíst a co si oblékat? To jsou normální starosti, jež se nedají hodit za hlavu. Našly by se i těžší: mohli se kdysi ptát, jak asi vyváznout z otroctví, když to nejde – a pak se z něj dostali, ani neuměli říct jak. Ve všech vyprávěních, co se o tom povídala, se nějak uznávalo, že by to sami nedali, ale že v tom měl prsty Bůh, a právě proto se to zdařilo.

Když se pak někdo zeptá, co po nás Bůh chce a proč, nabízí Bible jako odpověď tento příběh vysvobození. Zní jako historka z dávných dob, ale má to být ilustrace něčeho, co se děje dnes a denně a v každé době: ilustrace životních situací, které člověk sám nezvládne, a naštěstí na to sám není. Bůh chce, abychom mu důvěřovali, protože nám přeje dobré a je spo­lehlivě věrný.

A tak si nedělejte moc těžkou hlavu ani z toho, co budete jíst a co si oblékat. Pokaždé to budete muset nějak řešit, ale mrkněte přitom na lilie, jak vypadají (líp než Šalomoun, a kolik ten do toho investoval), a na ptáky, kteří se mají co ohánět, ale uživí se. Když takhle funguje příroda, nepropadejte malomyslnosti a nebojte se Bohu důvěřovat, ví i o vás.

Co bude zítra, z toho mívá člověk těžké spaní, ale co s tím naděláte? Zítřek přinese starosti, o kterých dnes ještě nevíme, a bylo by pošetilé chtít řešit něco, o čem ještě ani nevím. Ale do každého dalšího zítřka si uchovejte důvěru a naději – a nezapomeňte je přibrat k řešení všeho, co vás tíží dnes.

IV. Důvěra

Až se tě potomek nebo někdo jiný zeptá: "Co po nás Bůh vlastně chce a proč?“, není třeba ho zavalit všemi zákazy a paragrafy, které se nám honem vybaví. Jsou užitečné, ale ty si formulujeme my lidi, když hledá­me, jak být Bohu blíž (a takhle jsou zapsány i v Bibli). Ty se předat dají, ale to není víra. Víra, to je hlavně důvěra a naděje: když ji lidi chtějí nějak popsat, zmiňují jako ilustraci třeba to vysvobození, abychom ne­žili jako otroci v nepřátelském světě. To jsme dostali jako dárek a přesně toto po nás Bůh chce: abychom tu nabídku přijali a zařídili podle ní.

Jaký bude zítřek, nevím. Zkusíme se nějak poprat se starostmi, které přinese, a po vzoru ptáků a kytek se zkusme o sebe míň bát. A dnes se věnujme dnešku a všem skvělým darům, které nám jsou dopřány.

požehnání

Dobrořeč, duše má, Hospodinu a všecko nitro mé jménu svatému jeho,

dobrořeč, duše má, Hospodinu a nezapomínej na všecka dobrodiní jeho,

kterýž odpouští tobě všecky nepravosti, drží tě při životě, korunuje tě milosrdenstvím a slitováním a nabízí ti smíření.

Dobrořeč, duše má, Hospodinu.

Vy všichni, kdo tu jste, doufejte v Hospodina, je vám pomocí a štítem.

Jste jeho požehnaní,

vždyť učinil nebe i zemi:

nebesa patří jemu, ale zemi dal lidem.

Pamatuje na nás a žehná nám: žehná malým i velkým.

Nikdo z těch, kdo sestupují v říši ticha, už Hospodina nechválí,

avšak my mu budeme dobrořečit nyní i vždycky. Amen.

Soubory ke stažení