Sk 10,1-18: V Cesareji žil nějaký muž jménem Kornélius, důstojník pluku zvaného Italský. Byl to člověk zbožný, s celou svou rodinou věřil v jedi­ného Boha, byl velmi štědrý vůči židovskému lidu a pravidelně se modlil k Bohu. Ten měl kolem třetí hodiny odpoledne vidění, v němž jasně spatřil Božího anděla, jak k němu vchází a volá na něj: "Kornélie!" Pohlédl na něj a pln bázně řekl: "Co si přeješ, Pane?" Anděl odpověděl: "Bůh přijal tvé modlitby a almužny a pamatuje na tebe. Vyprav hned posly do Joppe, ať sem přivedou Šimona, zvaného Petr. Bydlí u Šimona koželuha, který má dům u moře." Když odešel ten anděl, zavolal si Kornélius ze svých lidí dva sluhy a jednoho zbožného vojáka ze své stráže, všechno jim vypravoval a pak je vyslal do Joppe.

Druhého dne, právě když se blížili k městu, vyšel Petr za poledne na rovnou střechu domu, aby se modlil. Pak dostal hlad a chtěl se najíst. Zatímco mu připravovali jídlo, upadl do vytržení mysli: Vidí, jak se z otevřeného nebe cosi snáší; podobalo se to veliké plachtě, kterou spouštějí za čtyři cípy k zemi. Byly v ní všechny druhy živočichů: čtver­nožci, plazi i ptáci. Tu k němu zazněl hlas: "Vstaň, Petře, zabíjej a jez!" Petr odpověděl: "To ne, Pane! Ještě nikdy jsem nejedl nic, co poskvrňuje a znečišťuje." Ale hlas se ozval znovu: "Co Bůh prohlásil za čisté, nepo­kládej za nečisté." To se opakovalo třikrát a zase to všechno bylo vyne­seno vzhůru do nebe. Zatímco Petr úporně přemýšlel, co to jeho vidění může znamenat, podařilo se Kornéliovým poslům nalézt Šimonův dům. Zastavili se před vraty, zavolali a ptali se, zda tu bydlí Šimon, kterému říkají Petr.

Sk 10,34-36: A Petr se ujal slova: "Nyní skutečně vidím, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě je mu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé. To je ta zvěst, kterou Bůh poslal synům izraelským, když vyhlásil pokoj v Ježíši Kristu. On je Pánem všech.

I. Na útěku

Knížka, která je v Bibli a jmenuje se Skutky apoštolů, je o tom, jak se Ježíšovi učedníci rozutekli, než je Ježíš zase zavolal a poslal mezi lidi: řekněte jim, že to, co je v životě úplně nejdůležitější, si sami nezařídí­me, ale Bůh nám to nabízí a my to můžeme přijmout. Boha sice nikdo nevi­děl, ale o jeho vůli něco říct dovedeme: známe ji z příběhu, jak to bylo s Ježíšem a co prožil.

S tím měli jít učedníci mezi lidi. Pánové nahoře jim o něm zakázali mluvit, ale nepočítali s tím, že když jde o věc, kterou chce Bůh, dosta­nou k tomu od něj jeho vyslanci inspiraci a kuráž. Když nepomohl zákaz, vyhnali učedníky ven z města, a tak se stalo, že Ježíšo­vi žáci, když byli na útěku, šířili evangelium všude tam, kam přišli, a bylo těch krajin mnoho.

II. Římský důstojník

V městečku Cesareji byla římská posádka a v ní sloužil jistý Kornelius, důstojník, který měl hezký vztah k Židům, byl k nim velmi štědrý a věřil tak jako oni v jediného Boha. Ten prý jednoho dne odpoledne spatřil Božího posla. V Bibli se mu říká anděl, což znamená, že to je někdo, kdo k vám nepřichází jen tak na klevetu, ale že vám nese vzkaz od Boha. Slovo anděl nenaznaču­je, jak ten posel vypadá, ale znamená, že má vzkaz právě pro vás.

Co nám tak Bůh může vzkazovat? Korneliovu pozornost nasměroval k dalšímu zcela konkrétnímu člověku. Boží vůli přece žijeme mezi lidmi a možná jí víc porozumíme, když se sejdeme aspoň dva či tři. Mívá to však háček.

Ve veliké řím­ské říši žije spousta národů a skupin a mezi nimi také Židé. Ti si hlídají svou výlučnost a odlišnost od pohanů a mají k tomu předpisy a zvyklosti, na něž dbají. Dost zhurta od sebe odstrkují a odhá­nějí i jednu svou vlastní odnož, která se hlásí ke Kristu. Římský důstojník Korne­lius má k Židům blízko a chtěl by k nim náležet, ale teď má prý navázat kontakt s někým právě z té trochu obávané křesťanské odnože. To se může stát, že byste asi měli udělat něco, co jste původně oprav­du neměli v úmyslu. Důstojník tedy pošle k tomu člověku trojici mužů, kterým důvěřuje, a počká, co se bude dít.

Boží vůle se děje mezi lidmi a z předchozího vyprávění víme, co se tím rozumí: aby evangelium přineslo lidem svobodu a radost ze života. Avšak jak přesně a kudy, to v tuto chvíli neví ani Kornelius ani nikdo jiný. Leckterým událostem prostě hned nerozumíme. Někde se v jejich spleti asi cesta pro evangelium najde a Bůh o ní ví. My hned ne, tak ji zkusme hle­dat, vždyť právě to jsme dostali za úkol: jednejte tak, aby z toho, co se děje a co děláte, vedla cesta k Boží svobodě a k životní radosti i pro lidi, kteří na to sami nedosáhnou.

III. Apoštol

Ten úkol – nést lidem Boží svobodu a životní radost – dostal i apoštol Petr. Patří mezi ty, koho úřady vyhnaly z města, protože na rozdíl od nich hledá Boží vůli v Ježíšově příběhu. Ctí však i staré před­pisy, tak jak je zažil v mládí a jak je to v jeho okolí zvykem: dodržuje ob­vyklé hodiny pro modlitbu a zdržuje se zakázaných pokrmů (které to byly, o tom je ve starší části Bible spousta povídání).

Také on se teď stal adresátem Božího vzkazu. Měl zrovna strašlivý hlad a zdála se mu nevídaná hostina z dosud zapovězených jídel a k ní po­kyn, ať si poslouží. „To bych nikdy neudělal, Pane, vždyť se to nesmí,“ řekl. Ale uznejte: když Bůh něco dovolí, kdo by vám to měl zakazovat?

Petr usilovně přemýšlí, jak si to vyložit. Zanedlouho se o tom mezi apoštoly povede spor: Máme nové křesťany nejprve přimět, aby si osvojili starobylé způsoby, na které z dobrých důvodů dbáme, nebo je máme bez této přípravy rovnou nasměro­vat k životu ne bez pravidel, ale ve svobodě, tak jak ji čteme z Kristova příběhu? Není překvapivé, že v tom apoštolé nebudou zajedno a ani Petr si teď není jist.

Mezitím už dorazili poslové s pozváním do Korneliova domu. Další problém: do pohanského domu vůbec nemáme vcházet, vzpomene si Petr, ale vyhodnotil to tak, že Bůh má rád každého, kdo v něho věří a kdo činí, co je spravedlivé, a je jedno, odkud je.

IV. Setkání

Petr by našel dost důvodů, proč k římskému důstojníkovi nechodit, a ten by ho k sobě sám od sebe sotva kdy pozval. A přece se setkali. Boží vůle se děje mezi lidmi a předem nikdo neví jak. Že ti dva našli k sobě cestu, to ještě neznamená Boží svobodu a životní radost, ale aby se Boží vůle mohla dít, dosta­nou k tomu od Boha lidé inspiraci.

Sešlo se tam tenkrát hodně lidí. Petr jim vyprávěl o Ježíšovi: že ho z naší blízkosti ani smrt neodstranila a že díky tomu má právě on pravo­moc soudit, jaký je a k čemu byl a je náš život. To, co je v životě úplně nej­důležitější, si sami nezařídí­me, ale Bůh nám to nabízí a my to může­me přijmout. Jak tak Petr mluvil, inspiroval posluchače Boží duch, aby se i oni spolehli na Boha a na jeho spravedlnost. Na tu spravedlnost, na kterou nedosáhneme, a přece ji můžeme získat jako dar.

požehnání

Pokorným srdcím radost, zkroušeným pomoc,

zajatcům svobodu a zdeptaným volnost,

léto Hospodinovy přízně všem truchlícím

a hlubokou radost tam, kde vládl smutek a beznaděj:

tak k nám přichází milost našeho Pána, Ježíše Krista.

Pyšným zkysne pýcha a lhářům zhořkne slovo na jazyku,

ale Boží láska pak přikryje mnohou nepravost a vede k novému životu.

Ať vás Boží milost drží před pádem, chrání před smutkem a posílí před strachem:

abyste obstáli ve svých životních zápasech v síle toho, jenž se stal vaším štítem. Milost vám a pokoj od našeho Pána Ježíše Krista.

Amen.

Soubory ke stažení