Na vlastní oči, na vlastní uši

24. 12. 2025, Střížov & Jihlava

Farář: Keřkovský Jan

Iz 11,1-9: I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce. Na něm spočine duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospo­dinovy. Bázní Hospodinovou bude prodchnut. Nebude soudit podle toho, co vidí oči, nebude rozhodovat podle toho, co slyší uši, nýbrž bude soudit nuzné spravedlivě, o pokorných v zemi bude rozhodovat podle práva. Žezlem svých úst bude bít zemi, dechem svých rtů usmrtí svévolníka. Jeho bedra budou opásána spravedlností a jeho boky přepásá věrnost. Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit. Kráva se bude popásat s medvědicí, jejich mláďata budou odpo­čívat spolu, lev jako dobytče bude žrát slámu. Kojenec si bude hrát nad děrou zmije, bazilišku do doupěte sáhne ručkou odstavené dítě. Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře, neboť zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře.

Lk 1,68-75: „Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid a vzbudil nám mocného spasitele z rodu Davida, svého služebníka, jak mluvil ústy svatých proroků od pradávna; zachránil nás od našich nepřátel a z rukou těch, kteří nás nenávidí, slitoval se nad našimi otci a rozpomenul se na svou svatou smlouvu, na přísahu, kterou učinil našemu otci Abrahamovi, že nám dá, abychom vysvobozeni z rukou nepřátel a prosti strachu jej zbožně a spravedlivě ctili po všechny dny svého života.

Kdyby nás Bůh neměl rád, žilo by se nám mnohem hůř, a kdyby nás tu nechtěl, nežilo by se nám vůbec. To nemám ze své hlavy, to mám ze způsobu, jakým naši předkové četli Bibli. O tom, že by bylo hůř, kdyby nás Bůh neměl rád, se v Bibli píše od začátku do konce. Někdy je to dost nepříjemné čtení, protože se tam líčí náš svět se svými obvyklými způsoby a neduhy, kvůli kterým se Boží láska někdy k adresátům někdy prodírá dost nesnadno.

“Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi, protože je Bůh má rád,“ povídají ve vánočním vyprávění andělé. Andělé jsou v Bibli ti, kdo nesou zprávu z těch nejvyšších míst. Právě tam vánoční vyprávění začíná: v nebi, čímž se nemíní slunce, mraky ani obloha, nýbrž Boží trůn, hlavní sídlo pravdy. Tam je původ všeho toho dobra pro nás. Do nebe ovšem nevidíme, takže z Boží vůle zahlédneme vždycky leda kousek a potom o tom dokážeme říct jen to, jak ten kousek Boží vůle prožíváme my ve vlastním životě a jak vstupuje do našich domácností a do politiky a do našich duší – a co tam vyvede.

S Boží láskou a milosrdnou Boží vůlí se potkáváme odpradávna, ale s těžkostmi anebo s lidským zlem také. A tak se modlíváme “přijď krá­lovství tvé” a “zbav nás od zlého”. Na Vánoce andělé hlásali “Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi, když je přece má Bůh rád,“ a dávali tím na vědomost, že teď se obě ty prosby plní. Jenže lidi si toho hned nevšimli. Nanejvýš postřehli, že jeden kněz v chrámu ztratil řeč nebo že jedna dívka otěhotněla. To se stává a s Božím královstvím a se zbavením od zlého si to asi hned nespojíte. Protože co je jasné v nebi, nemusí být hned zřetelné i na zemi.

Ten kněz měl předtím nezvyklou návštěvu: opět jednoho z těch poslů, co nosí zprávy z nejvyšších míst. Že prý má Bůh velmi důležité plány s jeho synem. Žádného syna se ženou neměli a doktoři jim řekli, že už ani mít nebudou, a tak mu to přišlo divné a jestli prý si ho anděl s někým ne­plete? Neplete. Neměl bys tedy aspoň nějaké znamení, podle kterého by se poznalo, že je to pravda?

Chtěl znamení, má ho mít: ztratil řeč. Rozumějme: V nebi se zrovna začíná plnit to “přijď království tvé,” ale když pro to nemá uši a když nemá srdce při­pravené pro naději, pak je poněkud zbytečné, aby něko­mu něco říkal. Když bude mlčet, vyjde to nastejno a možná líp. Kdo míň mluví, může víc naslou­chat. Mlčící Zachariáš se toho dozví a pochopí hodně a po narození syna najednou povídá: „Pochválen buď Bůh, že na nás nezapomněl. Dodržel smlouvu a rozhodl se, že nás vyprostí z rukou nepřátel.“

Sousedi na něj udiveně koukali, proč to povídá, a nebyli z toho moc moudří. To proto, že nevědí, co všechno už se událo. To je tak vždycky, že známe jen kousilínek nějaké události a zařadíme si jej do obrázku, který máme v mysli z dřívějška (což může být dobře nebo taky špatně). „Nemáte-li v srdci místo pro naději od Boha, šetřte slovy,” zůstala nám tu andělská rada určená původně Zachariášovi. Vždyť máte rovnat cestu Páně do duší a do domácností a mezi lidi a kamkoli a to se dělá tak, aby se ti, kdo žijí ve tmě a ve stínu smrti, nechali pozvat a přivést ke světlu, na cestu odpuštění a pokoje.

Boží naděje je pevná a mocná. Jenže poněkud nenápadná a kvůli tomu se ledaskomu zdá nepřesvědčivá. Ale to krá­lovství, o které prosíme, je blíž, než byste řekli, a vysvobození z moci zla, to už je taky v běhu. Jenže co je jasné v nebi, nemusí být hned zřetelné i na zemi. Lidi si samozřej­mě všimli, že se svět mění, takže němý kněz už mluví a těhotná dívka Marie už porodila – ale čekali byste z takových událostí Boží království a ďáblovu konečnou pro­hru? Jestli ne, nikdo se vám nebude divit.

Naděje od Boha je silná, leč nenápadná, a tak ji uprostřed všedních starostí a silných zážitků a v lomozu zla člověk snadno přehlédne a pře­slechne. To je dost normální, tak si jen do způsobu, kterým hodnotíme svět, přidejme prorokovu informaci, že Spasitel nesoudí podle toho, co vidíme na vlastní oči a slyšíme na vlastní uši. Ne že by oči a uši lhaly, ale co je v nebi jasné, není hned na zemi patrné. Bude soudit podle práva a dopřeje spravedlnost těm, komu se jí nedostává.

“Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi, protože je Bůh má rád.“

požehnání

Co je na nebi jasné, nemusí být na zemi hned patrné. Ale nebojte se a žijte k Boží slávě, jak jen vám to půjde.

Vždyť vás Boží milosrdenství provází, abyste šli dobrou životní cestou,

dává vám svobodu, abyste se nebáli a ničemu neotročili,

a přidržuje vás, abyste byli stálí a pevní.

Kéž vás inspiruje, abyste byli pravdiví a věrní,

a ať vám dělá život krásným,

abyste přijímali naději a lásku a rozdávali ji.

Láska Boží vás provází na každém kroku: kéž vás naplňuje vnitřní radostí a pokojem.

Amen.


Soubory ke stažení