J 2,1-11 Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka; na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Když se nedo­stávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: "Už nemají víno." Ježíš jí řekl: "Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina." Matka řekla služeb­níkům: "Udělejte, cokoli vám nařídí." Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: "Naplňte ty nádoby vodou!" I naplnili je až po okraj. Pak jim přikázal: "Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!" Učinili tak. Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno - nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli - zavolal si ženicha a řekl mu: "Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli." Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.

J 20,30-31: Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize. Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.

„Nalezli jsme toho, koho ohlašovala Bible,“ hlásilo na začátku vyprávění několik postav: „Našli jsme Mesiáše!“ No, ne tak docela, spíš on našel je než oni jeho a pozval je, ať ho následují. Takhle pozval všecky (i nás) a někteří v něm pro sebe poznali zachránce. Tak to řekli nahlas. Našel jsem pro sebe zachránce a myslím si, že i pro vás a pro všechny. Ale nešéfuju vašemu životu, to je na vás a ne na mně, a tak vám jen říkám, že jsem ho pro sebe našel, třeba vás to zaujme.

Třeba takto se můžete s Kristem setkat a v dalším vyprávění se líčí, k čemu je to dobré. Vypráví se to příběhem: Na jedné svatbě došlo víno, chvíli to vypadalo na trapas, ale naštěstí Ježíš udělal zázrak a vína je najednou tolik, že ho sotva vypijí. A je to víno tak dobré, že se nad tím i pan vrchní obdivně pozastaví.

Čímž ta story o veselém zázraku končí. Až na to, že tohle vyprávění vlastně není o zázraku. Vždyť se to všecko událo kdesi vskrytu, málem potají, nikdo kromě pár služeb­níků, co tahali vodu, o té zázračné proměně vody ve víno ani nevěděl, a když se vrchní podivil, jak dobré víno se nalévá ještě na konci oslavy, nešel za to poch­válit autora toho divu, nýbrž ženicha, který o tom neměl ani páru. Od zázračného příbě­hu by se dalo čekat, že upozorní na nadpřirozené schopnosti divotvor­ce, jenže tady je to trochu jinak, tady to Ježíš udělal málem mezi řečí, potají a ještě k tomu trochu nerad.

A kapku překvapivě na konci vypravěč podotkne, že v Ježíše tenkrát učedníci uvěřili, ačkoli, pokud jste si toho všimli, u toho zázraku vůbec nebyli a netušili, cože se tu všechno semlelo.

II.

V první části Bible – ve Starém zákoně – se mnohokrát říká, že v nějaké situaci Hospodin zjevil svou slávu. Myslí se tím, že je příto­men a že dělá něco důležitého, co nám bude k dobru. Takhle to říkali: “zjevil svou slávu.” A vida, tady u té svatby se dočteme totéž: že Ježíš zjevil svou slávu. Takže Bůh je tu přítomen a bude nám to k životnímu dobru.

Tomu, co se tam stalo, říká vypravěč “znamení” a upřesňuje, že je to znamení číslo jedna. Ještě přijdou další. Tady u toho prvního zname­ní Ježíš namítá: “Co to po mně žádáte, ještě nepřišla má hodina.” O ho­dině ještě bude párkrát řeč a až na konci evangelia, až ho lidi pověsí na kříž, se „jeho hodina“ naplní a on řekne, že je dokonáno, protože jeho poslání mesiáše už tím bude splněno.

Ani to však není úplný konec, protože zabitím ani hrobem Ježíšův příběh přece nekončí. Pokračuje dál a dnes pokračuje mimo jiné i tím, že my – díky všemu, co pro nás Bůh udělal – můžeme čerpat bezednou Boží naději i tam, kde by si člověk myslel, že lepší už to nebude.

Dobré víno se ve svatebním příběhu objevilo ve štoudvích, které sloužívaly k obřadnému očišťování. Ty obřady patřily ke staré smlouvě, ale teď ochutnejte z té nové; ochutnejte z toho nejlep­šího, co vůbec může být a co se chystá. O tom je ten příběh. Není o chemickém složení tekutin, je o smlouvě, kterou lidi nějak neuměli ze své strany naplnit. Došlo víno nebo co. A tak jim přišla pomoc z té druhé smluvní strany, od Boha, a teď může začít mezi Bohem a člověkem smlouva nová.

III.

V první části Bible je taky známé vyprávění o potopě. Je to sice příběh o naději a o zaslí­bení, když ho dočtete až do konce, ale mezi lidmi se ujal a vžil jiný výklad, totiž že je o tom, jak Bůh trestá lidské viny. Kdo u toho zůstane a vnímá Boha hlavně jako hrozbu, tomu příběh o svatbě v Káni nabízí ještě jinou podobu víry.

Život i víra jsou v pohybu a tu diskrétní Boží slávu, tak důležitou pro život, není tak snadné najít. Nestačí se jen něco naučit, abych už všech­no věděl, protože přicházejí situace, na které nejsem připravený. Dojde mi životní pára, jako v Káni došlo víno, ale možná se najde řešení, které jsem fakt nečekal. Když se zjeví Boží sláva.

Čas od času mají lidi pocit – jedna generace jako druhá – že už si udělali o Bohu jasno, všemu rozumí a s náboženstvím se tak nebo onak vypořádali. To pak není divu, že tolika lidem víra divně zastarala, okora­la a zvetšela, jako ponurý výkřik minulých staletí, který se tu a tam jako kulisa objeví v dnešním světě při nějakém obřadu.

Najdou se lidé, kteří tuhle seschlou a pohublou víru zachraňují tak, že chytají Bibli za slovo, vyberou z ní pár motivů a těmi střílí po svých odpůrcích a trochu fanaticky jim nabízejí strach. Nebo se naopak dá vzít pár pověr a nezvyklých jevů, víra se vylíčí jako recept na štěstí a naleští se vidinou úspěchu, aby vypadala přitažlivější. Ta zastrašující misie i tady to lákání na úspěch roste z lidských představ, které si o Bohu dělá­me. Jenže: samá voda.

Samá voda, a do toho pojednou přijde Bůh sám, do všech těch představ, co si o něm my lidi kolikrát děláme, a promění neskutečně veliké množství samé vody v nejlepší víno. A tak se svatebčané mohou radovat a slavit a veselit dál.

Takhle to evangelium vypráví: že je život požehnaný dar. Ne že by neměl své úzkosti, úskalí a těžkosti, to rozhodně má. To měla ta svatba taky, ale víte, jak to bylo dál: zjevila se Boží sláva. Pak přišlo ještě pár dalších znamení a nakonec se naplnila hodina, kvůli které Ježíš přišel, a víte, jak to bylo dál: zjevila se Boží sláva. Spatřili jsme tu slávu a díky tomu můžeme život (i se všemi vadami na kráse) přijímat i my v dnešní době vděčně jako dar a víru prožívat jako veselou slavnost a nadějný aperitiv.

Požehnání

Blaze člověku, jemuž se nestal bohem úspěch ani zisk, kdo si nechodí pro radu k těm, co pohrdají pravidly a víra jim nic neříká,

blaze člověku, který neobdivuje velkohubé lháře a necouvne před nimi, nýbrž si oblíbil slovo Boží a zabývá se jím.

Je jako strom zasazený u tekoucí vody,

nikoli jako pleva hnaná větrem sem a tam a vlastně nikam a nakonec do záhuby:

je totiž jako strom, který dává své ovoce v pravý čas a listí mu neuvadá.

Ať vás provází a posiluje naděje, že na svůj život nejsme sami.

A Boží láska a milosrdenství ať naplňují vaše dny a ať vedou vaše kroky, kamkoli půjdete, až do konce. Amen.

Soubory ke stažení