J 8,31-36: Ježíš řekl Židům, kteří mu uvěřili: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“ Odpověděli mu: „Jsme potomci Abrahamovi a nikdy jsme nikomu neotročili. Jak můžeš říkat: stanete se svobodnými?“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu. Otrok nezůstává v domě navždy; navždy zůstává syn. Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni.

I. Poznáte pravdu

Jsou lidé, kteří věří, že je nad námi Bůh, a jsou jiní, kteří tomu nevěří. Mezi těmi prvními byla skupina lidí, které Ježíš zaujal, a tak se o něj zajímali víc. A těm nabídl, aby byli jeho žáky, a řekl taky, jak se to dělá: tak, že zůstanou v jeho slovu. „Zůstat v jeho slovu“ znamená víc než jen vyslechnout, co říká. To, čemu v církevní hantýrce říkáváme Boží slovo, si máme pustit úplně do všech oblastí života. Pro jistotu upřes­něme, že Boží slovo není žádný rozkaz. Spíš je to šance, jak uchopit a pochopit svůj život a jak s ním do budoucna zacházet.

To nějak děláme všichni, věřící i nevěřící: že se nám zatím nějak odvíjel životní příběh, líp nebo hůř, a tak koukáme, co bylo, a staráme se, co bude dál. Boží slovo říkáme té šanci, jak se toho chopit, a Ježíš jim pro začátek nabídl, aby tu šanci nezahazovali. Není to tak dlouho, co jednomu člověku vysvobozenému z nemohoucnosti řekl: „Jdi a už nehřeš, aby tě nepotkalo něco horšího,“ a jednu dámu, které za to, jak žila, hrozil trest a pohrdání, nechal jít rovněž se slovy: „Jdi a už neh­řeš.“ U obou mluvil o dnech, které jsou před nimi. O tom, jak si zkusí uspo­řádat život. Hned po rozhovoru s tou paní, kterou jiní soudili, zaznělo ujištění, že kdo následuje Ježíše, ten nebude tápat ve tmě, ale dostane se mu světla pro život. Tady v tom rozhovoru se to říká taky, ač jinými slovy: Poznáte pravdu. A to stojí za to, protože pravda vás vysvobodí.

Pravdou se nemíní žádné tajné učení jen pro někoho ani šikovné vědomosti, které by šlo nějak využít nebo zpeněžit. Pravda v Bibli úzce souvisí s věrností a spolehlivostí. Přeložme si to pro tuto chvíli tak, že pravda znamená jistotu, že na Boha je a bude spolehnutí. To vůbec není marné, když vás pozve někdo, na koho je spolehnutí. A v Kristově případě to znamená, že budeme svobodní a nikomu a ničemu nebude­me muset otročit. Ani sobě, což znamená: ani představám a předsud­kům, které o sobě mám já nebo které o mně mají ti druzí.

Ježíšovi posluchači na to nezareagovali nijak zvlášť nadšeně: věříme Bohu a navazujeme na dobrou minulost, tak co to o nás povídáš? Ale měli slyšet, že víra nikdy není hotová a vypořádaná. Vždycky se bude­me potýkat s vlastní nejistotou a pochybnostmi a chybami, ale také s Boží věrností. Neboť to, čemu se v kostelech říká hřích, je v tomhle našem světě doma a my tu žijeme s ním. A s vinou a s úzkostí, které k tomu patří. Ale co je podstatné: že i do těch vin a úzkostí přišel Boží vyslanec, Boží syn a ujal se jich, aby nás samou tíhou neumačkaly. Náš svět je pořád stejně zranitelný a zraněný, ale taky je v něm příslib Boží budoucnosti a ta je otevřena i pro nás.

II. A bude hůř

Když se řekne, že nás někdo osvobodí, mělo by se doříct od čeho. Evangelista Jan už to naznačoval: od otročení. Od tápání v temnotách. Od života ve stylu „já, já, já, jenom já“ nebo naopak od toho, kdy se sám k sobě radši ani nehlásím. Od života, kterému chybí naděje.

V Bibli se vypráví, jak jednou učedníci seděli a hleděli na Boží chrám. Ve světě, kde není na nic spolehnutí, se jim zdál pevný aspoň ten kos­tel, kde se vzdává čest Bohu. Leč ani na ten ať nespoléha­jí, protože ani z něj nezůstane kámen na kameni, řekl jim Ježíš. „No tak to je konec,“ opáčili, „to nám tedy řekni, co nás ještě čeká a co bude potom.“ Vyjád­řili tím pocit, který lidstvo od té doby provází.

Asi byli vystrašení a moc jim nepomohlo, když jim Ježíš řekl, že bude hůř. Že ve zprávách budou slýchat o hladomorech, o živelních pohromách, o epidemiích, o válkách, o rozbitých vztazích i mezi nej­bližšími. A taky že ano. Pánové nahoře si porcují zeměkouli, nedbajíce, že není jejich, a bombardují civilisty (zblízka to vidíme na Ukrajině a je to na mnoha místech po světě). Fanoušci těch nahoře vám vysvětlí, že si za to ti lidi můžou sami (ti bombardovaní, ti hladoví, nemocní, roz­hádaní, závislí, vlastně kdokoli).

Vždycky se najde někdo, kdo poznamená, že na tom něco je. Možná. Ale pro mě je důležité, že Ježíš k takovým závěrům nevybízel a sám nepátral, jestli si za to ti ochrnutí nebo ti bombardovaní nemůžou sami. Nebo ti závislí. Nebo rozhádaní. Nebo nešťastní. Protože i kdyby – záleží přece na tom, jak to bude dál.

III. Pravda vás vysvobodí

Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí. Ta věta znamená, že poznám, jak na tom jsme. Co mých osobních kvalit se týče, valné to není (a když si člověk o sobě hodně myslí, což leckdo dělá, nic tím nevylepší). Stalo se zvykem ve veřejném prostoru šplhat nahoru tak, že pozurážím a pošlapu ty ostatní . Naše politická scéna je jen viditelným obrázkem toho, co je v celé společnosti (řeči typu „jsem skvělý a všichni o mně lžou“). To se tak dělá už hodně dlouho, jen to dnešní sociální sítě při­tvrdily a přiostřily.

Co se mých a vašich kvalit týče, pardon, ale sláva to není. To ale není celá pravda (a půlka pravdy může také lhát): patří k tomu ještě taky ta Boží spolehlivost a věrnost. Světlo, které svítí do tmy. Život, kterému nechybí naděje.

Jenže tu překáží ještě ten hřích. Není to žádný konkrétní čin ani jejich součet, hřích je bariéra, která vás nepustí dál. Najdete-li pro život naději, hřích vám do toho bude házet vidle a pod nohy klacky. A kdo tomu fandí, je tomu hříchu otrokem.

Pravda je nejen to, jací jsme, ale také zjištění, že spolehnutí holt není na nás, ale na Krista. Že vysvobození, o kterém se tu mluví, není můj vel­kolepý čin ani medaile za předvedený výkon, ale že je to dar, který si můžu zadarmo vzít. To je prosím křesťanská víra.

Určitě v té víře cestou potkáme davy lhostejných, které to fakt nezajímá. Asi i hodně těch, kdo sedí někde u patníku a mají dojem, že jsou v cíli. To tedy ještě nejsme, kus cesty máme ještě před sebou, ale je tu ta Boží spolehlivost, která nám rozvazuje ruce i nohy.

Požehnání:

Kristus řekl: Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.

Chcete-li dělat to, co žádá lhář a otec lži, ďábel, škoda. Zůstanete-li však v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. To pak poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.

Ať Bůh, pro něhož i noc je světlá stejně jako den, vás provází po cestě, po které jdete.

Ať je Bůh s vámi, když vám dojdou síly nebo když se zastavíte k odpočinku, a kéž vás podpírá.

Ať je Bůh s vámi, když nevíte kudy kam nebo když v životě zbloudíte, ať vás zavolá zpátky a přijme do své náruče.

Ať je Bůh s vámi v každé chvíli a kéž se vám jeho slovo stává skvělou zprávou, kterou můžeme sdílet s lidmi kolem nás. Amen.

Soubory ke stažení