Vánoční vyprávění zní až pohádkově hezky – potíž je, do jakého světa to hezké vánoční dění vstoupilo. A přesně o tom je tohle čtení z poslední knihy v Bibli: o tom, v jakém světě to žijeme. Ale není to popis, je to jiný žánr…

...a najednou koukám, znamení na nebi: žena oděná sluncem, měsíc pod nohama a kolem hlavy hvězdy. Je těhotná a už se blíží chvíle, kdy přivede na svět potomka. Jenže ouha, ono je tu ještě druhé znamení, zlé: drak. Žádný přiboudlý čert, je to ten had, co v ráji obelstil Adama a Evu, ďábel. Ten je pro změnu oděn vším, do čeho se tak odívají lidé, když chtějí vypadat jako mocní. Jediným pohybem smete z nebe třetinu hvězd – aby bylo jasno, že s ním nejsou žerty – a teď se postavil před tu ženu, sluncem oděnou, že sežere její dítě, jen co se narodí. A už je to tu, dítě narodilo se nám, syn dán jest nám, ten, jenž povede všechny národy ke spasení a jeho vláda bude bez konce. Drama začíná, kdo s koho: dítě, nebo drak. Oba vládnout nemůžou, jenom jeden z nich.

V prvním dějství drak nepořídil, protože to dítě chrání Bůh. Chrání i jeho matku. Ta žena, sluncem oděná, tu zastupuje Boží lid, z nějž světu vzejde mesiáš. Skvostné poslání, jenže když po vás jde ďábel a vy na něj nemáte dost sil, co jiného zbývá než útěk? A tak ta žena uprchla na poušť. Dobře jí tam nebude, ale nebylo vyhnutí.

Drak se ovšem nehodlá smířit s prohrou a ženu pronásleduje. Bůh ji chrání, a tak dostala mocná orlí křídla a zmizela ďáblovi z dosahu. Aspoň za ní vychrlil povodeň – ale přispěchala na pomoc země, jež tu potopu přijala do sebe. Drak tedy rozpoutal válku. Válka je vždycky malér a v téhle se mají stát obětí toho zuřícího ďasa všichni potomci té ženy, totiž všichni ti, kdo se drží Božího slova a svědectví Ježíšova.

Až potud to vypadalo jako poněkud odtažité starověké představy, a teď najednou zjišťujeme, že je to o nás. Týká se nás ta prapodivná hororová scéna až moc osobně a zblízka. Autor ji sepsal tak, aby nám došlo, že co jsme viděli na tom mýtickém jevišti, děje se teď a tady a zrovna na tom místě, odkud na to koukáme. Ďas stíhal Boží lid a samotného mesiáše, leč marně, jsou pod Boží ochranou. A tak tedy, když to nejde jinak, rozpoutal všechny myslitelné živly a namířil je trochu jinam: proti všem, kdo s Božím lidem a s mesiášem mají něco společného. A rázem je to i o nás: chceme se přece držet Božího slova a chceme se jej držet tak, jak nám to předal Ježíš, a nechceme to vyměnit za předpisy, které nám vnucuje ztělesněné zlo zvané satan. A přesně kvůli tomu jsme se ocitli na seznamu ohrožených, drakovi na mušce. Čerti z pohádek stíhají jen ty, kdo se něčím provinili, ale tenhle ďas není pohádkový čert a mstí se právě těm, kdo nic zlého nedělají, jen doufají v Boha – to proto, aby si nikdo nebyl jist, že ho Bůh opravdu ochrání. Příkladným životem a dobrými skutky se z téhle ďábelské pasti nevysmekneme (a špatností už vůbec ne): v tuto chvíli není zas tak důležité, jaká přikázání nebo zakázání jsme snad kdy přestoupili, protože – a to naopak důležité je – přes to všecko jsme pod Boží ochra­nou a záleží na tom, nakolik jsme schopni se na to spolehnout.

Mezitím se z nebe ozývá jásavý zpěv andělských kůrů: "Nyní přišlo spasení, moc a království našeho Boha i vláda jeho Mesiáše!” V nebi totiž drak už jednou provždy prohrál a s konečnou platností ho odtam­tud vykázali. Tam už je hotovo, jenže on se ten kazisvět nenápadně vloudil mezi nás a nerad by tu nebeskou porážku zažil znovu. Když nezlikvidoval mesiáše, vede válku aspoň proti mesiášovým sestrám a bratrům. Což jsme prosím my – proto nás má na mušce. Ne kvůli našim chybám (těch se dopustí každý), ale kvůli tomu, že chceme patřit Kristu a taky že mu patříme, a to hadovi značně kazí byznys.

Tak to na nás všelijak zkouší, jdou z toho na nás chmury a úzkost a my bychom rádi, kdyby se nám nikdy nic zlého nemohlo stát. A ono může a my to samozřejmě víme, jenže věříme, že nás Bůh v bryndě nenechá. V nebi už se slaví: "Spasení, moc a království Boží už jsou tu a lhář drak už tu nemá co pohledávat!” Takhle se to oslavuje v nebi. A tady dole na zemi si zatím špitáme: “Přijď království tvé, Bože, a buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.”

Co se v tom hororovém snění dělo na nebi, prožíváme i tady. Vždyť dítě narodilo se nám, syn dán jest nám a jeho vláda bude bez konce – a taky bez hranic, protože hranici mezi nebem a zemí zruší (a hranice mezi lidmi taky). Boží kralování nám přinese sem dolů a pozemské trápení ponese s námi a předloží je Bohu: a jen díky tomu pak kazisvět ďábel, který v nebi už to projel, nevyhraje ani nad námi.

Pane, dávní i novodobí proroci se trápili, kdykoli tvůj lid odpadal od smlouvy a přebíhal k náhražkám tvé lásky. Někdy se z tvého evangelia mezi námi lidmi ředí taková laciná limonáda plná hezkých slov, jako by ani nešlo o život (o život tvého Syna). Ty víš, že lidi někdy umlčují pravdu – dej nám sílu, abychom ji bránili. Někdy lidi propadají beznaději – pomoz, ať jim doneseme tvou naději. Býváme my lidi zahleděni do svých starostí a obav a do svých mravů a chyb a natolik se zabýváme sami sebou, že někdy ani nepostřehneme, jaké trápení prožívá někdo vedle nás. Prosíme tě o pomoc, když jsme nepozorní a když nám chybí síly, odvaha, fantazie, věrnost.

Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.

Neboť tvé je království i moc i sláva, navěky. Amen.

Spasení, moc a království Boží už jsou tu a lhář drak už tu nemá co pohledávat! Ve dne v noci na lidi Bohu donášel, jakou špínu kde sehnal, ale oni nad ním zvítězili – ne svou taktikou, chytrostí nebo čistotou, ale tím, že Boží beránek pro tohle jejich vítězství prolil vlastní krev a oni to přijali a svědčí o tom.

Právě tomuhle se říká Boží milost – je tu i pro vás jako šance, jako životní doprovod, jako dar. Tak ať vám dělá život krásným a bohatým před Boží tváří a ať vás zásobuje nadějí a pokojem. Amen.

Soubory ke stažení